Trest je pravomocný, sedmaosmdesátiletá Brožová-Polednová už nastoupila do vězení.
Brožová-Polednová se jako devětadvacetiletá prokurátorka podílela na zinscenovaném procesu, jehož výsledek byl předem daný. Strana ji vybrala pro její svědomitost a poslušnost. Při procesu Brožová-Polednová tvrdila, že jednala podle svého přesvědčení a věřila starším kolegům. Prý se snažila dělat vše, aby pomohla republice. Horáková se podle ní "musela něčeho dopustit".
Ve stížnosti uplatnila obhajoba Brožové-Polednové širokou škálu námitek.
Upozornila například na to, že soudy nezohlednily to, kdo z aktérů zinscenovaného procesu s Horákovou měl největší zodpovědnost. Prý tak uplatnily princip "kolektivní viny". Podle ústavních soudců to ale není pravda.
"Byl-li proces 'předem zinscenován', jeho výsledek založen vně, rozhodnutím 'politického orgánu', a jeho vůdčí aktéři vědomě sloužili toliko k vyvolání zdání jeho zákonnosti, pak vskutku postrádá opodstatnění zásadně diferencovat uvnitř skupiny těchto 'aktérů', ať již vystupovali v roli soudců nebo prokurátorů," stojí v usnesení. Brožová-Polednová je jedinou žijící aktérkou.
Ústavní soud se stručně vyjádřil i k dalším námitkám a závěrem uvedl, že stížnost je zjevně neopodstatněná. "Stěžovatelce se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo," míní soudci.
Proces s Brožovou-Polednovou patřil v posledních letech k nejsledovanějším.
Horáková byla v roce 1949 zatčena, odsouzena a v roce 1950 popravena. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra návrat ke kapitalismu, spolupracovala s dalšími "zrádci režimu" a nepřátelským agentům předávala důležité informace. Spolu s Horákovou bylo v procesu odsouzeno dalších 12 lidí, tři z nich k trestu smrti. Obvinění byla vykonstruovaná.
