Lidé se sešli na prostranství poblíž železniční trati, kde loni po nehodě vzniklo provizorní pietní místo. Při pietě projel kolem osudný vlak EuroCity Comenius z Krakova do Prahy, který přítomným i cestujícím připomněl tragickou událost zpomalením rychlosti. Památku obětí uctil krátkým zapískáním, lidé ale očekávali táhlé houkání, stejně jako tomu bylo loni při listopadovém pietním setkání.
"Neštěstí se dějí. Ta nová ale nesmějí přikrýt staré tragédie, protože lidé, kteří je zažili, si vše táhnou s sebou celý život. Takže nezapomínat - to je pro mě po roce od nehody určující," řekla ČTK ředitelka Krizového centra Ostrava Petra Ďásková, která se vzpomínkové akce také zúčastnila.
Pro některé cestující je rok příliš krátká doba na to, aby znovu nastoupili do vlaku.
Naděždě Tomčíkové ze Svitav, která osudný den lehce zraněna pomáhala ostatním cestujícím, se to však podařilo. Bez doprovodu dnes přijela do Ostravy symbolicky převzít peněžitý dar na zhotovení pomníku obětem tragédie. Svůj strach z vlaků překonala také kvůli sobotní vzpomínkové akci ve Studénce, kterou iniciovala.
"Když jsem byla ve Studénce v listopadu, přijela jsem tam s rodinou jako na pohřeb. Tehdy při pietní akci to pro mě bylo příliš těžké. Do Studénky mě to ale znovu táhlo, proto jsem iniciovala po roce vzpomínkovou akci. Uctíme památku obětí, po ní bude následovat přátelské setkání lidí, kterým do života tragédie vstoupila," řekla ČTK devětačtyřicetiletá zdravotnice a pedagožka.
Při nehodě byla žena přímo v ohnisku zkázy. Na cestě z lázní měla s sebou ve vlaku jen kufr, tržné rány lidem obvazovala ručníky a svými roztrhanými košilemi. Hrůzu, kterou jí poté naháněly jen koleje či vlak jedoucí v dálce, nemohla téměř rok překonat.
Poprvé nasedla do vlaku až v červnu, kdy chtěla jet se svými studentkami na exkurzi a školní výlet. "Překonala jsem to také díky mým kolegům, kteří mě doprovázeli jako chápající bodyguardi," vzpomínala. Do Ostravy a Studénky se rozhodla přijet už bez doprovodu.
"Jeden strašlivě zraněný pán z Havířova, kterého jsem tehdy ošetřila, už jezdí sám. Řekla jsem si, že to musím dokázat také," dodala ke svému osobnímu vítězství. Přijíždějící vlak a jeho zvuky při brzdění jí však celou tragédii nepřestávají připomínat.
Naopak nový most, který nahradil trosky zřícené konstrukce, jí hrůzné okamžiky po neštěstí už nepřipomíná. "Je to pěkná stavba, která ve mně vyvolává dobrý pocit. Předpokládám po té hrůze, že je postavený dobře," řekla s tím, že se na místo nehody hodlá vracet.
Od listopadové piety navštíví Studénku podruhé. Vzpomínkové setkání, na kterém by chtěla potkat nejen pozůstalé a zraněné, ale také lidi, kteří pomáhali, je výsledkem jejího celoročního úsilí. "Byla jsem ve spojení s lidmi, které tragédie zasáhla. Hledala jsem je a kontaktovala, abych je mohla stmelit," svěřila se.
Zároveň jim chce ukázat, že se mnozí lidé snaží, aby se na tragédii nezapomnělo. "Patří mezi ně také pan Svoboda ze Studénky, iniciátor zhotovení důstojného pomníku, který by měl být monumentem viditelným z vlaku," dodala Tomčíková. Projíždějícím tak bude připomínat tragický den ve znamení osmiček - 8. 8. 2008, vlak EuroCity Comenius 108 a osm mrtvých.
