Ve svém usnesení se kabinet tehdy sice přihlásil k ochraně lidských práv a svobod, na druhou stranu však zdůraznil, že "nový smluvní základ EU by neměl obsahovat samostatnou Listinu základních práv, ale zajistit přistoupení EU k Evropské úmluvě, čímž bude jasně vymezen standard ochrany ve vztahu k činnosti Evropské unie a jejích orgánů," cituje Právo část usnesení.
Rozdíl mezi Evropskou úmluvou a Listinou základních práv EU, která má vstoupit v platnost společně s lisabonskou smlouvou, tkví v orgánu, který rozhoduje o oprávněnosti případného nároku. Zatímco v prvním případě to je Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, ve druhém jde o Evropský soudní dvůr v Lucemburku.
Soud ve Štrasburku už v roce 2005 odmítl žalobu devadesáti odsunutých Němců o náhradu za majetek zabavený podle Benešových dekretů. Odvolávali se přitom na Evropskou úmluvu. Soud v Lucemburku o ničem takovém ještě nejednal. Po vstupu lisabonské smlouvy v platnost to bude možné a řídit se bude mj. i listinou.
Právě možnost, že by soudní spory mezi jednotlivci a státy EU řešil soud v Lucemburku podle Listiny práv EU, vedla prezidenta Václava Klause k obavám, že by vysídlení Němci tam mohli být ve svých majetkových nárocích úspěšní. Proto podmínil podepsání Lisabonu sjednáním výjimky, že Listina práv EU nebude pro ČR právně závazná.
Česko je poslední zemí EU, která neratifikovala lisabonskou smlouvu. Prezident navíc musí s podpisem počkat na vyjádření Ústavního soudu, který opětovně posuzuje slučitelnost dokumentu s českým právem.
Mirek Topolánek foto: ČTK