Miloslav Vlk tak ještě mohl koncem loňského září jako hlava české katolické církve přivítat v ČR Benedikta XVI. - byla to třetí papežská návštěva, kterou zažil jako metropolita český. Předtím, v letech 1995 a 1997, pobýval mezi českými věřícími Jan Pavel II., tentokrát kardinál Vlk provázel českými městy jeho nástupce. Volbě někdejšího prefekta Kongregace pro nauku víry Josepha Ratzingera byl Vlk v dubnu 2005 ve Vatikánu přítomen, konkláve se zúčastnil jako jediný český církevní hodnostář.
Čtěte: Klaus přijal vyslance z Vatikánu, nástupcem Vlka bude zřejmě Duka
Církev nezvládla přechod ke svobodě
S tím, jak se Vlkovo působení v Arcibiskupském paláci na Hradčanech chýlí ke konci, hodnotil sám pražský arcibiskup několikrát svých více než 18 let v úřadu. A byl přitom spíše kritický. Církev totiž podle něj nebyla připravena na svobodu, kterou přinesl pád komunistického režimu, a nestihla se otevřít lidem z vnějšku. V životě církve tak podle Vlka dodnes hrají jen malou roli laici. On sám přitom pro přímý kontakt s věřícími i veřejností používá od ledna 2007 vlastní internetové stránky.
Mezi neúspěchy, které ale přičetl neochotě českých politiků, řadí Vlk odklad majetkového vyrovnání, církevní zákon, kauzu katedrály sv. Víta či neexistenci česko-vatikánské smlouvy. "De facto jsem na rovině církevně-politické nedosáhl vlastně téměř nic," řekl loni v září. K politické situaci i politikům je Vlk vůbec kritický a svůj názor dává otevřeně najevo; před dvěma lety například řekl, že jeho zkušenosti s Václavem Klausem jako premiérem i jako prezidentem nejsou příliš pozitivní.
S výjimkou nechuti ke KSČM ale Vlk příliš nedával najevo stranické preference (podle médií ale v roce 2006 věřícím nepřímo doporučil volit KDU-ČSL), jinak tomu bylo před loňskými volbami do Evropského parlamentu.
Vlk tehdy voliče vyzval, aby nedali hlas stranám, které rozbily koaliční vládu. Později svá slova poněkud zmírnil s tím, že nabádal, aby lidé nevolili "nezodpovědné politiky".
Zastal se Husa
Mezi úspěchy katolické církve pod jeho vedením může kardinál Vlk zařadit práci církevní charity, ačkoli až u Ústavního soudu skončil spor o právní postavení charit i dalších církevních organizací. Miloslav Vlk se také výrazně zasloužil o ekumenickou spolupráci českých křesťanských církví. V roce 1993 stanul v čele komise zabývající se dílem a osobností Jana Husa.
Přispěl tak k tomu, že Jan Pavel II. v roce 1999 vyjádřil lítost nad Husovou smrtí a přiznal mu místo mezi reformátory církve.
Těžká cesta ke kněžství
Cesta milovníka běžek Vlka, který se ale předloni potýkal se srdečními problémy a téměř měsíc strávil v lázních, do čela české římskokatolické církve nebyla přímá. Narodil se 17. května 1932 v Líšnici na Písecku jako dítě svobodné matky. Ke dráze kněze směřoval od mládí, vzhledem k politické situaci ale po gymnáziu nejprve pracoval jako dělník a poté vystudoval historii a archivnictví; jako archivář také téměř pět let pracoval. Na kněze byl coby čerstvý absolvent bohoslovecké fakulty v Litoměřicích vysvěcen až v roce 1968.
Pracoval jako sekretář českobudějovického biskupa a v 70. letech prošel několika jihočeskými farnostmi. V roce 1978 přišel o státní souhlas, poté sloužil mše tajně. Pracoval jako uklízeč a později opět jako archivář ve Státní bance československé. Státní souhlas získal zpět v lednu 1989, působil v západních Čechách. V únoru 1990 ho papež jmenoval biskupem v Českých Budějovicích a na jaře 1991 se po rezignaci Františka Tomáška stal hlavou českých katolíků. Od října 1994 je kardinálem.
