Informaci přinesl deník Mladá fronta Dnes a server iDnes.cz.
Absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jičínský patří k matadorům československé a české politiky a také ke služebně nejstarším poslancům. Už v letech 1959 až 1960 byl členem komise tehdejšího ústředního výboru Komunistické strany Československa a ústředního výboru Národní fronty pro přípravu nové ústavy. V roce 1968 byl členem vládní odborné komise pro přípravu federalizace Československa.
Poprvé byl poslancem v letech 1968 a 1969, kdy působil v České národní radě. V roce 1969 byl také poslancem Sněmovny národů československého Federálního shromáždění. V roce 1970 byl vyloučen z komunistické strany. V lednu 1977 patřil k prvním signatářům Charty 77 a aktivně se zapojil do disidentského hnutí.
Znovu se stal poslancem po sametové revoluci v listopadu 1989. Do roku 1992 zasedal ve federálním parlamentu - nejprve do něj byl kooptován za Občanské fórum, po jeho rozpadu působil v Občanském hnutí. V roce 1992 byl zvolen za sociální demokracii. Poslancem Federálního shromáždění byl do konce roku 1992, kdy tento zákonodárný sbor v souvislosti s rozdělením Československa.
V Poslanecké sněmovně působí Jičínský s výjimkou druhé poloviny roku 2002 a první poloviny roku 2003 nepřetržitě od roku 1996. Většinou pracoval ve sněmovním ústavně-právním výboru.