Nejen cedulky "made in Bangladesh" nebo "made in China" mohou signalizovat pochybný původ zboží. Podezřelé mohou být i některé obchodní artikly vyrobené na českém území. Ve špatných podmínkách a často za nedostatečnou odměnu u nás běžně pracují cizinci ze třetích zemí, kteří hledají lepší osud než doma.
"Není to tu tak hrozné jako v rozvojových zemích. Cizinci tu ale ve špatném postavení jsou," říká Eva Dobrovolná z české pobočky Amnesty International. "Mohou je zneužívat pracovní agentury, které využívají jejich neznalosti i zranitelnosti. Vykořisťování není výjimkou," dodává.
Třicet lidí na jednu sprchu
Důkazem je nedávný případ z Plzeňska. V tamních firmách pracovaly dvě stovky Rumunů, kteří vyráběli vánoční dekorace nebo hřbitovní věnce.
"Slíbili nám 750 eur (18 500 korun) za měsíc, ale dostávali jsme zhruba 500 korun týdně," popsala zkušenost jedna z dělnic. V posledních týdnech se pak vyplácení odměn zadrhlo docela. "Některým bylo vyhrožováno, kdyby chtěli odjet. Pořád jsme ale věřili, že dostaneme peníze," doplnila.
Zaměstnavatelé měli Rumuny v hrsti. Cizinci totiž nepodepsali žádnou smlouvu. A co víc: sami byli ochotni popřít svá práva na minimum. Práci totiž zoufale potřebovali kvůli svým rodinám doma. Kromě zkrácené výplaty tak snášeli i špatné podmínky na ubytovně - na jednu sprchu připadlo třicet lidí, často netekla ani teplá voda.
Pracovní vykořisťování
Ačkoli se v Česku podobné případy vykořisťování vyskytují, nevládní organizace varují, že pro nápravu poměrů se dělá jen málo. "Pokud by si stěžovali na úředních místech, hrozí jim postih," říká Dobrovolná. "Za trestný čin pracovního vykořisťování u nás nebyl dosud nikdo pravomocně odsouzen," doplňuje Pavla Redlová z organizace Člověk v tísni.
Se situací cizinců pracujících v Česku není spokojený ani bývalý eurokomisař pro sociální oblast Vladimír Špidla. "Hlavní slabost vidím v personálním, materiálním i odborném podcenění inspekce a ve špatné spolupráci inspektorátů s cizineckou policií," říká Špidla.
Právě on je jedním z autorů evropské iniciativy, která má hlídat původ výrobků. Doporučení z Bruselu by podle něj mohlo narovnat i české výrobní zvyky. "Podnik, který používá neformální práci, by se nemohl prohlásit za společensky odpovědný," říká.
