Těžko říct, co si mysleli náhodní kolemjdoucí. Uprostřed altánku poblíž hlavní brány výstaviště plápolal táborák, kolem něhož si muži v dobře padnoucích oblecích opékali špekáčky, které pak s chutí jedli z plastových tácků. Cíl byl jediný: propagovat tuto uzeninu.
I přes rostoucí popularitu zdravé výživy Češi tuto nezdravou pochoutku stále milují, často však kupují levné a nekvalitní vuřty. Ministr Fuksa se tak rozhodl využít výročí "narození" tradiční tuzemské uzeniny k její propagaci.
Čtěte také |
Až do poslední chvíle přislíbený ministerský výklad se však nekonal a jeden z nejméně známých členů Nečasova kabinetu se neukázal. "Pan ministr musel zůstat ve sněmovně na jednání ODS," vysvětlila Lidovkám.cz mluvčí úřadu Tereza Magdalena Dvořáčková. Místo 
Fuksy si tak špekáček opekl místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, který nedaleko zrovna zahajoval výstavu.
Podle řezníka lze nekvalitní vuřt od špekáčku rozeznat již na první pohled. "Místo hovězího střívka má umělý obal, nepřirozenou barvu a "padá na jazyk", vysvětlil. Špekáček musí obsahovat 40 procent hovězího masa, 30 procent vepřového a 30 procent špeku, často se koření česnekem, pepřem nebo muškátovým ořechem. Výrobek se nakonec sváže lněnou nítí.
Začátkem letošního roku dokonce špekáčky Evropská komise zapsala na seznam tradičních specialit. "Snad rozum v Bruselu zvítězil a my si budeme moci dále opékat tuto tradiční pochoutku, z níž tak krásně kape tuk," komentoval u ohně nedávný úspěch konzervativec Sobotka.
Špekáčky spatřily světlo světa roku 1891 na Zemské jubilejní výstavě v Praze, kde se jim tehdy říkalo uzenky. Ty prodávali teplé s křenem a rohlíkem za 8 krejcarů na papírovém talířku a mezi Pražany si získaly nebývalou oblibu.
