V září 2004 nastoupil šestiletý Vojta do školy. O pouhých 14 dní později jej družinářka (zastupovala nemocnou třídní učitelku) při odchodu na oběd přehlédla a zamkla ve třídě. Zoufalý prvňák nejdřív křičel a bouchal na dveře, pak ve stresu otevřel okno, vylezl na stříšku nad vchodem školy a skočil. Pádem ze zhruba čtyř metrů si přerazil nohu tak nešťastně, že kvůli operacím nemohl až do dubna příštího roku chodit do školy a dodnes dochází k psychiatrovi.
Pochybení družinářky řešila policie i soudy. Potrestán nebyl nikdo a Vojta (LN plné jméno chlapce znají, ale neuvádějí jej – pozn. red.) nakonec od školy za trauma vysoudil 15 tisíc korun, i když rodiče jeho jménem žádali rovné dva miliony. Jeho blízcí se s tím nechtěli smířit a případ dospěl až k Ústavnímu soudu, jehož senát pod vedením Jiřího Nykodýma 13. července definitivně potvrdil, že si chlapec za utrpěnou nemajetkovou újmu více než 15 tisíc nezaslouží.
'Výsměch spravedlnosti'
Matka o případu mluvit nechtěla. Překladatel a justiční aktivista Tomáš Pecina, který případ s advokátem Petrem Kočím dotáhl až k Ústavnímu soudu a který také na něj na svém webu Paragraphos upozornil, LN řekl, že případ považují za nespravedlnost a výsměch spravedlnosti, a hodlají se proto obrátit na Evropský soud. Ředitel školy se k rozsudku vyjádřit nemohl, protože zemřel.
Ústavní soud nenašel na práci krajského ústeckého, pražského vrchního a Nejvyššího soudu, které se případem zabývaly dříve, žádnou chybu. Správně podle něj rozhodly, že úraz se Vojtovi stal kvůli "zanedbání dozoru nad ním v prvních dnech počátku jeho školní docházky, kdy se teprve adaptoval na školní prostředí (...), a šlo o něj tedy o značně stresující zážitek spojený s poměrně dlouhotrvající bolestí".
Odškodnit, ale málo
Ústavní soudci ovšem zároveň vyšli z výpovědi učitelky a především z psychologického posudku, který si objednal již krajský soud a jehož závěr zní: "V chování a prožívání stěžovatele nebylo obsaženo nic, co by svědčilo o přítomnosti niterného či vnějšího konfliktu, který by se vztahoval k zážitku úrazu." Ústavní soud tyto dva závěry zkombinoval a názor obecných soudů – "odškodnit, ale málo" – potvrdil.
Rodina a jejich právníci ovšem takový závěr kritizují. Psychologický posudek je totiž podle nich paušální. "Námitku, že znalecký posudek byl zpracován naprosto nedbale, mimo jiné bez toho, že by si znalec vyžádal zdravotní dokumentaci dítěte, které je dlouhodobě v péči klinického psychiatra, soud ani nerekapituloval," vysvětluje Pecina, proč případ nejspíš skončí ve Štrasburku.
