Němcová v zaplněném sále řekla, že všechna Havlova vystoupení byla unikátní a dokumentují, jaké byly základní stavební kameny politiky, kterou tvořil.
Z archivu také zazněl zvukový záznam s Havlovým projevem z 15. ledna 2003. „Abychom nemluvili my o Václavu Havlovi, ale Václav Havel k nám,“ podotkla Němcová.
Bývalému prezidentovi poté Němcová poděkovala. Smuteční zasedání zakončila státní hymna.
Ještě předtím předsedkyně, místopředsedkyně a další poslanci ve sněmovně svými podpisy do kondolenční knihy vyjádřili svou soustrast nad úmrtím bývalého prezidenta.
Záznam Václava Havla, který zazněl ve sněmovněPoslední oslovení poslanců od Václava Havla ve funkci prezidenta z počátku roku 2003: „Dámy a pánové, nejde vůbec o to, zda budeme zítra pochváleni nebo pohaněni v novinách či v průzkumech veřejného mínění. Do svých funkcí jsme přece nebyli - já kdysi a nedávno vy všichni - zvoleni proto, abychom se všem neustále líbili. Byli jsme do nich zvoleni v naději, že budeme dělat to, co je podle našich vědomostí a podle našeho upřímného přesvědčení v dlouhodobém zájmu lidského společenství jako celku, co je v zájmu svobody, bezpečnosti a důstojnosti nás všech, co je v zájmu našeho života v míru a prosperitě. Vážení přítomní, děkuji vám za pozornost a přeji vám všechno dobré.“ |
Poslanci v předsálí předstupovali před Havlovu fotografii, před níž se poklonili a posléze se podepsali do knihy. Vše se odehrálo bez jediného slova.
„Je to takový havlovský paradox: odcházení v přicházení, v adventním čase,“ řekla posléze Němcová novinářům.
Rozhodla se do kondolenční knihy připojit také vzkaz za poslankyně a poslance, kteří již nejsou zákonodárci, ale Václava Havla si vážili a svůj podpis by rádi připojili.
„Takže jsem napsala s vděčností a s poděkováním i za bývalé zákonodárce, poslankyně a poslance Parlamentu České republiky,“ dodala.
Život Václava Havla v přehledné infografice |
Havel poprvé předstoupil jako prezident samostatné České republiky před poslance nově vzniklé Poslanecké sněmovny 23. února 1993. Promluvil před nimi o rozdělení Československa.
Jak Němcová řekla, nechtěl rozdělení společného státu, ale pokládal jej za neodvratné.