Lidovky.cz

Když pláčou i strážníci. Zažíváme něco velkého, šumělo davem

Slovensko

  16:02aktualizováno  18:06
PRAHA - Bylo to neuvěřitelně silné a dojemné. Tisíce lidí šplhaly vzhůru na Hrad, aby se rozloučily se svým prezidentem Václavem Havlem. Z jejich vážných tváří se dala vyčíst úcta a respekt. Někteří se neubránili slzám, a to včetně hlídkujících strážníků.

Smuteční průvod z Pražské křižovatky na Hradčany foto:  František Vlček, Lidové noviny

"Vzal jsem si dnes volno, musel jsem se přijít rozloučit," říká mladý muž ve smutečním průvodu. Dál se ale bavit nechtěl, je na něm vidět, že je dojatý: "Nezlobte se," omlouvá se.

Po Karlově mostě tlačí kočárek i mladá maminka. "Chtěla bych vyjádřit poctu a dík. Václav Havel byl takovým majákem v rozbouřeném moři doby, hodně pro nás znamenal. Mám tu i své děti, chci aby zažily něco velkého," vysvětluje Juanita Cansil. V Česku se narodila, ale její rodina pochází z Indonésie.

Smuteční ceremoniál převozu rakve Václava Havla do Vladislavského sálu

Na Hrad vyrazili i někteří školáci. Také oni se přišli rozloučit a poklonit bývalému prezidentovi Havlovi. "Chceme být u toho, chceme ukázat, že to byla velká osobnost," svěřuje se Kateřina Dvořáčková z pražského gymnázia Jana Patočky. Do smutečního procesí je vzala paní učitelka. "O Havlovi jsme se učili, poprvé jsem se o něm dozvěděla v první třídě," dodává dvanáctiletá dívka.

Pohledem skauta: zmrzlé ruce si "Chrobák" zasloužil

Na Hradčanském náměstí se nás ráno sešlo asi padesát. Hradní stráž nás vpustila dovnitř a za chvíli jsme již stáli seřazeni na třetím nádvoří. Jen tak, ve skautských krojích, bez čepic a rukavic, abychom vzdali čest prezidentu a 'bratru' Havlovi.

Hradní stráži jsme tiše záviděli jejich teplé kabáty a bílé rukavice. Ale pak již na nádvoří vstoupila vojenská kapela a zahájila smuteční pochod. Brána se otevřela, na červený koberec vkročili vojáci nesoucí rakev a symbolicky se spustil ledový déšť. Hudba zmlkla a náhlé ticho prořízly hlasitými údery svatovítské zvony.

Skauti seřazení ve špalíru na třetím hradním nádvoří čekají na příchod vojáků s rakví Václava Havla.

Na povel "pózor" jsme všichni zvedli zkřehlé ruce do skautského pozdravu a zdravili procházející průvod. V pozoru a tichosti jsme tam stáli a dívali se za rakví, dokud poslední z vojáků nevkročil do dveří Vladislavského sálu.

Rozešli jsme se zcela zmrzlí, ale s pocitem, že jsme udělali něco symbolicky podstatného. Václav Havel, alias "Chrobák" si to zasloužil.

Jan Kaczor (Me2d)

Dav se po deváté hodině shromáždil na Hradčanském náměstí a utichl. Mrazivé počasí sem tam prosvětlily sluneční paprsky. Lidé se rozhlíželi a napjatě očekávali koňské spřežení s rakví. V hloučku vedle postává skupina Slováků v horehronském kroji a s vlajkou. Ostatním přihlížejícím dávají napít slivovice pro zahřátí. "Václav Havel chtěl žít život v pravdě, vést niterní a morální život a nebál se pro to trpět. To už se dnes neuvidí," říká muž z východního Slovenska.

Přesně v deset hodin šum utichne. Z kasáren vyrazil průvod vojáků s rakví. Hradčanské náměstí sleduje celé dění na obří obrazovce. Zní hudba armádní kapely. Když průvod dorazí na náměstí, dav začne tleskat. Češi vytahují klíče z kapes a cinkají. Někteří pláčou dojetím. V tu chvíli nebe zakryjí tmavá oblaka a začíná pršet.

Cesta z Anenského náměstí na Hrad

Automobil s ostatky vyrazil po osmé ranní z Anenského náměstí. Tisíce lidí včetně vdovy Dagmar vyrazily za rakví a prošly ulicí Liliovou, Karlovou, přes Karlův most, Malostranské náměstí, ulicí Nerudovou, Úvozem a kolem Černínského paláce ulicí Loretánskou k Hradu.

Tam byla rakev přemístěna na historickou lafetu houfnice, ktero do nitra Pražského hradu dotáhla šestice koní. Rakev s ostatky sledovaly další tisíce lidí na Hradčanském náměstí a na hradních nádvořích. Součástí průvodu byly hudby Hradní stráže a policie či nosiči historických praporů.

Po čtvrt hodině se lidé začínají rozcházet. Někteří zapalují svíčky a pokládají květiny u sochy prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. "Bylo to krásné, jsme rády, že přišlo tolik lidí a hlavně i dětí," shodují se dvě kamarádky z Prahy. Byl to podle nich výjimečný den. Tak jako prezident Václav Havel.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.