Jména žadatelů o azyl, lidí, kteří k nám z různých důvodů utíkají, se zásadně nezveřejňují. Takže on, ona a mimino. Přišli sem z Afghánistánu v roce 2002. On se jako policista zapletl do složitého případu a celé rodině kvůli tomu hrozilo, že se stanou oběťmi krevní msty.
Nejdříve je čekala karanténa ve Vyšní Lhotě. Pak se přesunuli do pobytového střediska ve Stráži pod Ralskem. To už podali žádost o azyl. Nastěhovali se do jedné místnosti, každý člen rodiny dostal na měsíc 360 korun, třikrát denně jídlo, jednou měsíčně celá rodina prášek na praní, šampon a zubní pastu. Pracovat nesměli. A tak čekali. Dítě rostlo.
ČTĚTE TAKÉ: |
Po roce a osmi měsících dostali netrpělivě očekávanou odpověď z ministerstva vnitra. Zamítnuto. „Byl to náš první negativ,“ směje se dnes, říkejme jí Fatima. „Odvolali jsme se a po roce soud v Liberci vrátil náš spis zpět ministerstvu vnitra,“ dodává žena.
Úřad si dal opět načas. „Byli jsme na hranici šílenství. Každou chvíli nás přišla, zpravidla ve čtyři ráno, kontrolovat cizinecká policie se psy,“ vzpomíná Fatima. Po dalších dvou letech dostali pozvánku k jednání na ministerstvo, kde se dozvěděli, že azyl nedostanou. Příběh má ale šťastný konec. Rodině se tu nakonec podařilo získat povolení k trvalému pobytu.
Pronásledovaní Kurdové čekají roky
Cizinců s podobným osudem v Česku napočítáme stovky. „Případů, které trvají velmi dlouho, máme v naší kanceláři naprostou většinu. Například pronásledovaní Kurdové, ať už ze Sýrie nebo Turecka, čekají roky a azyl nakonec stejně nedostanou,“ popisuje realitu, s níž se denně setkává, šéf Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek.
O tom, zda Česko azyl udělí, či nikoli, rozhoduje ministerstvo vnitra. Řádná lhůta pro vyřízení je tři měsíce. Lidem, kteří žádají o mezinárodní ochranu, ať už kvůli politické situaci v jejich rodné zemi nebo kvůli problémům zapříčiněným vyznáním či národností, pak ale zpravidla chodí poštou dopisy s oznámením, že vnitro datum rozhodnutí odkládá.
Úřady jsou pomalé
„Problém je, že na azyl není právní nárok, je to rozhodnutí státu a to lze do jisté míry vnímat jako monarchistické,“ vysvětluje ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová. Podle ní by měli úředníci rozhodovat rychleji. „Navíc je problém v tom, že vnitro může hodnotit důkazy volně, je to velmi vágní právní řízení. Lhůta se může donekonečna prodlužovat. Mají velkou moc nad tím člověkem,“ upozorňuje.
Vlastní Tymošenko dům v Lidicích?Podle ukrajinské televize TSN vlastní Tymošenko nemovitost v Lidicích. Ten však informaci popřel. Podle starostky obce ale měl v domě trvalé bydliště. Sousedi nicméně ukrajinské televizi tvrdili, že Tymošenko vlastníkem domu je. V reportáži jsou záběry na poměrně velký rodinný dům s udržovanou zahradou a zlatým retrívrem v Distomonské ulici. |
Ministerstvo se brání. Musí dát vždy dohromady dostatek důkazů. A ty lze někdy sehnat lépe, jindy hůř. „V prvé řadě musíme vědět, jestli je to opravdu člověk, za kterého se vydává, což bývá někdy velký problém,“ řekl LN Tomáš Hajšman z ministerstva vnitra, který má azyly na starosti. Zdůraznil zároveň, že už samotnou žádostí se člověku dostává ochrany, která je na úrovni uděleného azylu.
Podle Rozumka hraje roli i to, z jaké země žadatel je. „Je jistá obava, že kdybychom byli vstřícnější k zemím, jako je Írán nebo Afghánistán, tak by těch žádostí mohlo být mnohem víc,“ tvrdí.
Žádostí rok od roku ubývá a statistiky ukazují, že v drtivé většině nakonec žadatele stejně odmítneme. Pro ilustraci: v roce 2010 požádalo o azyl 833 cizinců, tentýž rok byl udělen 125 lidem.
Rychlá Tymošenkova kauza
Fakt, že manžel ukrajinské expremiérky Oleksandr Tymošenko dostal politický azyl během několika týdnů, odborníky nepřekvapuje. „Naše zkušenost je taková, že u známějších jmen to trvá kratší dobu než u takzvaných běžnějších případů,“ potvrzuje Faltová.
Rychlost, s jakou to někdy na vnitru jde, vadí především těm, kteří čekají roky. „Marně se Ukrajinec pan I. H. při pondělním pohovoru rozlítil nad nespravedlností, za kterou považuje udělení víza panu Tymošenkovi. On sám tráví s družkou a dvouletým synem v táboře dva a půl roku. Dítě v životě nepoznalo ještě nic jiného než tábor,“ popisuje Iva Špinlerová z uprchlického tábora v Kostelci nad Orlicí, kde pracuje přes deset let.
ČTĚTE TAKÉ: |
V řádné lhůtě tří měsíců se podle ní rozhodne u jejich klientů jen ojediněle. Naopak. „Není výjimkou i patnáctkrát prodloužená lhůta,“ říká a jako další příklad uvádí devětadvacetiletého muže z Konga, který dostal negativní rozhodnutí po čtyřech letech čekání. Odvolal se. Teď už čeká šestým rokem.
„Je to devastující,“ prohlašuje Špinlerová. „Naučí se natahovat ruku pro almužnu, někteří se stanou letargičtí, jiní naopak agresivní, další podbíziví, zahořklí,“ dodává.
