LN Pamatujete si na chvíli, kdy vás záchranáři po více než šesti hodinách našli?
Naprosto přesně. Nebyl jsem ani zmrzlý, jak se psalo. Měl jsem dobré vybavení, vydržel bych tam klidně dva dny. Zůstal mi batoh, kde jsem měl vybavení na čtyři dny a spacák do -27 stupňů Celsia. Sám bych se odtamtud dostal jen v případě, že by se zlepšila viditelnost. Ale samozřejmě jsem to tam neznal. Když mě našli, řekl jsem jim, že jsem úplně v pořádku, a omluvil jsem se jim. Odpověděli mi: „Netreba sa ospravedlňovať, hlavne že si v poriadku.“
ČTĚTE VÍCE: |
LN Co ale vlastně vašemu pádu předcházelo?
S bráchou jsme si nasazovali kukly. Byla velmi špatná viditelnost. Tu túru vedli kluci, kteří na nás bohužel nepočkali. Já jsem trasu předtím nějak moc nezkoumal. Vydali jsme se za nimi a já najednou spadl do díry a strhnul převis.
LN Když jste dopadl o 200 metrů níž, co jste dělal?
Zastavil jsem dole pod skalisky. Hledal jsem hned nějaké místo, kde bych počkal. Bylo mi jasné, že až nahoru se nedostanu. Takže jsem vylezl jen asi 50 metrů a schoval jsem se za skálu. Čekal jsem a řval. Zkoušel jsem i telefon, ale nefungovalo ani nouzové volání.
