Lidovky.cz

Wagnerová: Kandiduju za zelené, jediní prošli korupčním testem

Česko

  8:01
BRNO - Bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová oznámila, že bude kandidovat do Senátu jako nezávislá na kandidátce Strany zelených. "Je to malá liberální strana, a pro ty já jsem vždycky měla slabost," vysvětluje v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Eliška Wagnerová foto: Lidové noviny

Před týdnem jste žádala o čas na vydechnutí, teď rázem taková změna. Proč?
Ten týden byl krátká doba, to máte pravdu, já to vím. A mí přátelé vědí velmi dobře, že jsem se hodně bránila, že už dneska bychom měli něco oznamovat. Žádala jsem o čas. Jak ale vidíte z toho, co se děje v ostatních politických stranách, tak jsem zase musela pochopit jejich zájem na tom, že musí prezentovat svého kandidáta. Já bych docela uvítala, kdyby to bylo třeba až v polovině května, kdy to proběhne všemi stranickými orgány. Uvědomte si, že opravdu jsem zatím skutečně informovala jen o tom, že jsem dostala nabídku. Ta nabídka ještě neznamená, že mne strana skutečně kandiduje. Musí se k tomu přistupovat pokorně.

ČTĚTE TAKÉ:

Proč právě Strana zelených?
Především je to ta věc, že Strana zelených v testu korupce před dvěma lety jako jediná prošla. A to je v dnešní době velmi, velmi významný signál i pro mne. To je první důvod. Druhý důvod: je to malá liberální strana, a pro ty já jsem vždycky měla slabost. A třetí důvod je, že skutečně Stranu zelených volí i dost mladých lidí – a já se domnívám, že je potřeba vést onen mezigerenerační dialog. Víme, že ty mezigenerační vztahy jsou docela narušeny díky necitlivým sdělením ať už ze strany politiků současných, i těch bývalých. A myslím si, že je potřeba je obnovit, věrohodně obnovit. Já mám velmi dobrou zkušenost s dialogem s mladými lidmi, bez nich bych bývala těch deset let (na Ústavním soudu – pozn. red.) nezvládla. A doufám, že to bude pokračovat.

Bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová bude kandidovat do Senátu.

Co je tedy vrcholem vaší kariéry?
Za svůj vrchol kariéry považuji opravdu Ústavní soud. Senát považuji za předávání zkušeností. Já tam nechci budovat žádnou vysokou politickou kariéru. Skutečně tam chci jít přispět k tomu, aby zákony pokud možno netrpěly tak hroznými deficity ústavnosti. Sdělovat tam ty názory, které jsou budovány na mých (snad) znalostech a zkušenostech.

Namlouvaly si vás i jiné politické strany?
Dostala jsem několik nabídek, ale nebudu je upřesňovat.

S jakými tématy jdete do voleb?
K tématům se budu vyjadřovat, až když skutečně budu nominovanou kandidátka SZ. Zdůrazňuji nominovanou: budu vždy nezávislá kandidátka, která kandiduje na kandidátce Strany zelených.

Nebojíte se konfrontace s kariérními politiky, které jste kritizovala?
Teď si budou moci, pokud bych uspěla, konfrontovat moji práci s tím, co jsem pronášela předtím. A já jen doufám, že uspěji.

Jaká je ve vašich očích pozice Senátu? Neoslabil se sám, když se zbavil práva volit prezidenta?
Já jsem vždy byla příznivcem Senátu, v 90. letech jsem psala články do Lidových novin na podporu Senátu, když ještě nebyl zřízen, byť byl v Ústavě. Mám promyšlenou funkci Senátu docela dobře. Máte pravdu, že kompetence Senátu se teď změnou Ústavy o něco oslabily. To není správný trend. Kdybych já v Senátu v tu dobu byla, tak budu přesvědčovat všechny senátory a senátorky, že se nesmí obírat sami o vlastní kompetence, protože těleso bez kompetencí je skutečně zbytečné těleso. Zatím ještě stále nějaké kompetence má a Senát je u nás založen spíše na tom, že bude fungovat politická kultura. To znamená, že Poslanecká sněmovna bude dobře vážit slovo Senátu – řekněme když vrací zákon s připomínkami. A že k tomu nebude přistupovat tak prestižně, jak to vidíme teď, ale že skutečně bude vážit, co Senát řekl. Protože přece jenom to říkají lidé, kteří mají zkušenosti. A že jsou to jejich kolegové a že je minimálně kolegiální jejich názor vážit.

Soudkyně Eliška Wagnerová.

Mimochodem, na podzim se konají i další volby, nejen senátní...
Jít do krajských voleb jsem neuvažovala. Musím říct, že s tou komunální politikou jsem vlastně až tolik do styku nepřišla. S tou mám nejmenší zkušenosti, i u Ústavního soudu to byly maximálně obecní vyhlášky. Moje témata jsou už výš.

V polovině 90. let jste byla členkou ODA. Sledovala jste, kam zamířili vaši straničtí kolegové?
Někteří, co přestoupili do různých stran, udělali kariéry. Jiné různě zapadli, o nich už nevím. K zeleným ale skutečně nedobloudil nikdo. Ale ani já nejsem členkou Strany zelených. Různí došli do Unie svobody, ale ta skončila. Někteří byli u Evropských demokratů, kde je jim konec. Většinou ale přecházeli k malým liberálním stranám. A těch tu vlastně taková nabídka není.

Čím vás vlastně odrazují velké strany?
Když je někdo moc silný, to je asi zabudováno v člověku jako takovém, tak má tendenci si uzurpovat moc. Tam jsem vždy trošku nedůvěřivá. Malé strany vnímám jako štiku v rybníku, snaží se trošku hlídat, kdo je otevřen spolupráci se širším spektrem partnerů. Ale nikdy nebudou tak silné, aby byly hrozbou. Já nechci být hrozbou.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.