Na nezvyklé zasedání vlády vzpomínal pro deník MF DNES slovenský dramaturg a režisér Martin Porubjak, který v roce 1992 v kabinetě Jána Čarnogurského seděl v křesle prvního místopředsedy vlády.
Tehdejší slovenský ministr vnitra Ladislav Pittner přišel v úvodu jednání se zprávou, že dislokace vojenského letectva na letišti Sliač je velmi nevhodná. Mezinárodní smlouva o neutralitě Rakouska totiž nedovolovala umístit vojenské letectvo v blízkosti hranic, a tak muselo být letiště vzdálené zhruba 200 kilometrů od Bratislavy.
V době napětí mezi oběma federativními zeměmi před takzvaným sametovým rozchodem tak přišel Pittner s krizovým scénářem, v jehož případě by se Slovensko nemohlo efektivně bránit české agresi.
Kdyby se totiž Češi rozhodli bombardovat Bratislavu, doletěli by tam mnohem rychleji, než slovenské letectvo ze Sliače nad Brno. „Ministr následně uvedl přesnou kalkulaci v minutách,“ vzpomíná Porubjak.
Jindy klidného politika to v tu chvíli rozzuřilo: „tak toto mě, polovičního ogara z Valašska, zdvihlo z vládního křesla! Vyskočil jsem a začal jsem na něj křičet, co to tu tárá, jaké nesmysly, jak něco takového může vůbec vypustit z úst.“
Ministerský předseda Čarnugorský raději „strategické“ vystoupení ukončil. „Měl jsem pověst klidného člověka a najednou jsem vypadal – když jsem si představil slovenské bomby padající na brněnský Petrov – jako zuřivec, co se na něj každou chvíli vrhne,“ popisuje Porubjak.
„Na Silvestra se Československo rozpadlo. Bez jakékoli aktivity vojenského letectva, po přátelské dohodě Mečiara a Klause v nezbombardované brněnské vile Tugendhat,“ zakončuje historku současný profesor divadelní vědy..
