Bezesporu největší kritika amnestie se týká nařízení, aby byla zastavena všechna trestní stíhání, která trvají déle než osm let (a hrozil v nich pachatelům trest maximálně 10 let). Díky tomu totiž unikne verdiktu i řada aktérů korupčních a jiných závažných hospodářských kauz z 90. let.
K TÉMATU: |
Prezident v rozhovoru pro MF Dnes uvedl, že při stanovení této hranice vycházel z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Podle vládního zmocněnce Česka ve Štrasburku však neexistuje jednotná hranice, která by signalizovala, zda už je délka trestního řízení příliš dlouhá. "Žádná pevná hranice není, záleží na okolnostech," uvedl pro Lidovky.cz (více zde).
Kde se vzalo šest, resp. osm let
Prezidentův tajemník Ladislav Jakl však trvá na tom, že Evropský soud pro lidská práva hranici skutečně stanovil. A to šest let. Přesně jak uvedl prezident v rozhovoru.
Santos vs. PortugalskoTrestní oznámení v případu Santos - který se na policii obrátil kvůli nekrytému šeku - padlo v červnu 1991. Soud měl začít v květnu 1993. Obžalovaného však soud nemohl najít. Spis se k němu dostal až v únoru 1997. Případ byl však následně odložen na neurčito, neboť soudce onemocněl. Teprve v březnu 1999 nařídil soudce jednání, avšak až na říjen roku 2000. Délka řízení byla u evropského soudu počítána od chvíle, kdy bylo nařízeno soudní jednání, tedy od roku 1993. Ve výsledku se tak jednalo zaokrouhleně o šest let a dva měsíce trvající proces, který následně Evropský soud pro lidská práva označil za nepřiměřeně dlouhý a Santos obdržel finanční satisfakci. |
Odkázal například na rozhodnutí tohoto soudu z roku 1999. "Ve věci Santos proti Portugalsku soud rozhodl, že délka šesti let a dvou měsíců je nepřiměřená bez ohledu na to, že stěžovatel byl po část této doby nezvěstný," uvedl pro Lidovky.cz Jakl.
"Podle Evropského soudu pro lidská práva tak dobu řízení trvající déle než šest let nelze již tolerovat," zobecnil následně verdikt v případu Santos proti Portugalsku.
Z tohoto případu tedy čerpal prezident, když hovořil o hranici šest let v evropské judikatuře. Ta se mu však zdála krátká. Zvolil proto délku osm let.
Wagnerová si protiřečí, tvrdí Jakl
Jakl na žádost o upřesnění judikatury, na kterou se Hrad odvolává, odkázal i na další dokumenty. "Na to je velká literatura a hodně odkazů. Některé najdete i v judikatuře našeho Ústavní soudu," uvedl s odkazem na konkrétní nález, pod kterým "je podepsána i dr. Wagnerová, dnes tvrdící opak".
Reakce senátorky Wagnerové"Pan Jakl je neználek a ignorant, který neumí číst ústavní nálezy. A jestli takto pracovala celá ta 'velká skupina' dvou poradců, tak pak to nemohlo dopadnout jinak, než to dopadlo. On dezinterpretuje nálezy a to mě pobuřuje." |
Senátorka Eliška Wagnerová, bývalá ústavní soudkyně, kritizovala amnestii s tím, že bylo nesprávné uložit ji plošně na všechny případy táhnoucí se déle jak osm let. Podle ní je třeba každý případ řešit individuálně.
Hradní tajemník Jakl odkazoval na ústavní nález číslo I. ÚS 2859/09. Pod ním je skutečně podepsána i Wagnerová. Ústavní soud v něm připouští, že dané trestní řízení je nepřiměřené (trvalo téměř 14 let). Zároveň se však odvolává na svou předchozí judikaturu, která odpovídá tomu, co v souvislosti s Klausovou amnestií tvrdí Wagnerová: každý případ je nutno posuzovat zvlášť.
Odkaz na Listinu a ÚmluvuLadislav Jakl odkázal také na článek 38 Listiny základních práv a svobod a článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve kterých se hovoří o právu na soudní řízení bez zbytečných průtahů. Délka řízení, která už by měla být považována za nepřiměřenou, však v těchto článcích není stanovena žádnou konkrétní hranicí. |
"Posuzování délky řízení a její nepřiměřenosti je otázkou relativní, při níž je třeba zkoumat vztah délky řízení k dalším atributům řízení, jako jsou složitost jeho předmětu, požadavky na provádění dokazování v průběhu řízení, jednání a procesní aktivity účastníků řízení aj.," konstatoval Ústavní soud.
K tomu dodal: "Závěr o tom, zda doba, po niž trvalo konkrétní řízení, je ještě přiměřená či nikoliv, lze formulovat vždy s ohledem na zohlednění těchto faktorů, jimiž bylo řízení bezprostředně ovlivněno." Z uvedeného je tedy zřejmé, že Ústavní soud nikde neuvádí, jak dlouhé trestní řízení lze ještě považovat za přiměřené a jaké už nikoli.
