Prezident Miloš Zeman byl kritizován, že v inauguračním projevu nezmínil zahraniční priority. Jaké kroky mu doporučíte vy?
Konkrétní obsah je samozřejmě na vládě a prezidentovi. Mým úkolem tak není ho tvořit, ale naplňovat. A budu klást důraz na kvalitu odborné komunikace mezi Kanceláří prezidenta republiky a ministerstvem zahraničí.
Jak toho chcete docílit?
Znám osobně na 95 procent českých velvyslanců, často dlouhá léta a oni znají velmi dobře mě. Tenhle přímý vztah se prostě nedá ničím nahradit. Chci ale také působit jako prostředník podstatně živější komunikace mezi Hradem a pražským diplomatickým sborem.
Tedy aby se častěji setkával prezident s velvyslanci cizích zemí? Proč?
Diplomaté jsou často ne zcela doceňovanou možností, jak ovlivnit, jak je Česko vnímáno ve světě.
Jak přesně jim tedy chcete dát většího slova?
To není o jejich nedocenění, ale spíše, jak s nimi aktivně pracovat. A třeba navazovat osobní dialog nad rámec striktně oficiálního programu jednou co dvakrát za rok na velké recepci. Je nutné tomu věnovat čas, aby se vztah udržoval. Moderní diplomacie není jen o informacích, těch máme obvykle dost, ale mnohem více o vztazích. A jejich výsledky by mělo být, abychom byli partnerům zajímaví a důvěryhodní.
Věříte, že se to může za prezidenta Zemana podařit?
Viděl jsem v praxi, jak názor diplomatické komunity v místě dokáže třeba v mezinárodních médiích udělat hodně pro vnímání země, nebo naopak napáchat značné škody. Zkusme tedy být zase pro jednou zajímaví, protože srozumitelní.
Když mluvíte o srozumitelnosti – neshody a rozdílné představy o zahraniční politice na trase Hrad – Černínský palác jsou tedy minulostí?
Věřím tomu. Můj úkol je zaručit, že názory pana prezidenty na zahraniční otázky budou známé a že dojdou shody, či kompromisu s ostatními aktéry. To je prostě diplomacie.
Vyjdete i s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem – když nastoupil musel jste jako náměstek skončit?
Zcela jistě budeme vycházet dobře. Nehledě na častou různost našich politických názorů jsme měli vždy korektní osobní vztah. Myslím, že oba máme dost načteno a prožito , abychom dokázali najít, co nás spojuje.
Kdy končíte jako velvyslanec v Austrálii?
Oslovil jsem pana ministra v neděli, tedy 13. března, se žádostí o mé urychlené stažení do ústředí, a tím ukončení mé mise. Předpokládám, že do konce března by to vláda mohla schválit. Rád bych byl panu prezidentovi k dispozici ihned, ale jako profesionál musí respektovat diplomatické zákonitosti.
Budete doporučovat nějakého nástupce?
To mi z principu vůbec nepřísluší.
A půjde s vámi ještě někdo z diplomacie na Hrad?
To se nedá vyloučit. Teď to ale není téma.
A jak se tváříte na obsazování postů ambasadorů vysloužilými či neúspěšnými politiky? Skousl byste třeba, aby Jan Fischer vedl nyní nějaký diplomatický úřad?
Komentovat jednotlivé osoby mi nepřísluší. Obecně ale: pokud člověk dělá velvyslance pořádně, nemůže to být trafika. A ani politik není diskvalifikací pro post ambasadora. Moje rada tak v tomto bude jednoduchá – silným mediálním vyjádřením má dialog vždy končit, ne začínat. Jinak úspěšná diplomacie nevede. Navíc vždy riskujete, že to dopadne jinak, než jste mysleli, a to není nejlepší pro kredibilitu vašich vyjádření. To už jsme, přece, nakonec párkrát v poslední době zažili.
