Klaus, který se setkal s Dukou, aby mu popřál k sedmdesátinám, vyvracel spekulace některých médií o tom, že je proti tomu, aby jeho žena na diplomatickou misi odjela, protože by se pak bez funkce cítil odstrčen. "To je nesmysl, já bych jí tu funkci velmi přál," řekl na novinářské dotazy exprezident.
Problém s diplomaty
Ministr zahraničí Schwarzenberg nynějšímu prezidentovi v případu Klausové odmítá vyhovět a spor blokuje také nástup dalších diplomatů na zastupitelské úřady.
Zeman, který argumentuje svým silným mandátem z přímé volby, už dal najevo, že by případně mohl v této otázce ministra obejít a dohodnout se s premiérem Petrem Nečasem (VÍCE ČTĚTE ZDE). Ten ale takovou možnost odmítl a opakovaně aktéry vyzval, aby spor neřešili veřejně. Zemana i Schwarzenberga kritizuje opoziční ČSSD, protože veřejný spor o velvyslance podle ní poškozuje obraz země.
K TÉMATU: |
"Jednající postavy v tomto sporu mají povinnost se dohodnout," řekl novinářům stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. "Karel Schwarzenberg nemůže vyhlašovat, že se rok a půl nebudou vyměňovat velvyslanci, to je absurdní," dodal. Na Schwarzenbergově místě by prý odešel, pokud by zjistil, že není schopen se dohodnout.
I když šéf zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček uvádí, že Zeman a Schwarzenberg spor vyřeší, ministr si myslí, že rozepře může trvat i rok či dva, tady do konce ministrova funkčního období. Černínský palác dává najevo, že situace paralyzuje činnost diplomacie, výměna velvyslanců se podle všeho v podstatě zastavila.
Spor o výklad ústavy
Zdá se ale, že za sporem nejsou jen jména velvyslanců. Jedná se i o kompetenční spor a o výklad ústavy týkající se procedury jmenování velvyslanců. Pozorovatelé soudí, že Zeman chce mít zřejmě větší vliv v zahraniční politice. Hrad uvádí, že jmenování a odvolání velvyslanců je pravomocí prezidenta, Zeman chce mít proto silnější slovo. To se ministrovi nelíbí.
ČTĚTE TAKÉ |
Podle ústavy jmenuje vedoucí zastupitelských úřadů prezident. Jejich jmenování spolupodepisuje premiér nebo jím pověřený ministr. Současná praxe je taková, že ministr zahraničí vládě navrhne kandidáty, které po schválení kabinetem jmenuje prezident. Podle Kmoníčkova vyjádření v Právu se však jedná o "zvykové právo".
