„Buďto to byl zoufalec, nebo blbec. Nebo kombinace obojího,“ říká v rozhovoru Šándor, podle kterého musí být i řadovému zaměstnanci rozvědky jasné, že aktivity cizích velvyslanectví jsou v Česku sledované.
ČTĚTE VÍCE: |
Lidovky.cz: Co znamená aféra důstojníka české vojenské rozvědky pro tajné služby?
Každou tajnou službu to samozřejmě poškozuje. Je důležité vědět, o co skutečně šlo a jaké informace mohly být kompromitovány. To je věc, která byla vyšetřována a které bylo zřejmě zamezeno. Je potřeba si ale říct, že takové věci se prostě bohužel stávají. Nechci to bagatelizovat, je to špatná věc. Nedávno byl souzen a potrestán například kanadský zpravodajský důstojník za špionáž pro Rusko. ČTĚTE VÍCE
Lidovky.cz: Odsouzený rozvědčík měl tu nejvyšší bezpečnostní prověrku. Proč se na jeho aktivity nepřišlo dříve? Rozsudek tvrdí, že se nacházel v těžké finanční situaci, ale sama tajná služba o tom zřejmě nevěděla...
Neznamená, že když máte prověření na přísně tajné, tak jste jednou provždy spolehliví a že nemůžete selhat. On se z nějakých důvodů mohl dostat do problémů a fakt, že informace nabízel více tajným službám, napovídá, že byl v poměrně zoufalé situaci. Kontrolní mechanismy nebudou nikdy dokonalé, to byste s těmi lidmi musel být 24 hodin denně. Nechci to omlouvat, ale ze zkušenosti vím, že taková je realita nejen v České republice.
Mírný trest Vojenský rozvědčík se neúspěšně pokusil prodat citlivá data velvyslanectvím tří zemí v roce 2011. Více než půl roku po jeho odsouzení přinesl informaci deník Právo. Muže k činu podle soudu vedly finanční problémy. Milan Š. byl vedle vyzvědačství odsouzen také za zpronevěru 300 tisíc z fondů vojenské tajné služby. Rozsudek byl nakonec mírný, nejvyšší hranice trestu je v době míru až patnáctiletá. V době války by důstojníkovi hrozilo i doživotí. ČTĚTE VÍCE |
Lidovky.cz: Se svojí nabídkou měl odsouzený důstojník volat na ruské velvyslanectví dokonce ze služebního telefonu. Co říkáte na jeho postup?
Buďto to byl zoufalec, nebo blbec. Nebo kombinace obojího. Každý průměrně prověřený pracovník, který vůbec nemusí přijít do styku s utajovanými informacemi, si musí být vědom toho, že se může dostat do pozornosti jako vedlejší efekt sledování aktivity cizích tajných služeb, které mohou poškozovat zájmy Česka. Udělat takovou chybu svědčí o tom, že byl naprosto zoufalý, nebo prostě hloupý.
Lidovky.cz: Jaké jsou podmínky v práci pro tajnou službu? Berou agenti peníze odpovídající náročnosti služby?
Nečekejte, že byste v tajných službách mohli zbohatnout. Ta představa je naprosto mylná. Když těm lidem nejde o službu státu a dostanou se i vlivem jiných okolností na scestí, tak mohou mít v této službě příležitost uměle si vytvořit svoji cenu tím, že se začnou nabízet. Někdo se dá koupit za 200 tisíc, někoho koupíte za pět milionů. Nechci říkat, že každý má svou cenu a není to jen problém dneška, o peníze jde ale vždy na prvním místě.
Lidovky.cz: První balík informací nabízel důstojník za 600 tisíc. To není tak vysoká částka...
To opravdu není závratná suma. Velké peníze ale mohou být také podezřelé. Největší problém při tom, když někoho rekrutujete a řídíte, jsou peníze. Když máte agenta, který to dělá jen pro peníze, musíte mu vysvětlit, aby utrácel střídmě a nestal se podezřelý pro okolí. To je veliký problém a veliké umění.
Lidovky.cz: Proč o citlivé materiály nejevily cizí tajné služby zájem?
Mohlo to budit pocit provokace. Není to tak úplně normální, že by inteligentní a na správné straně stojící rozvědčík volal na ambasádu a nabízel takové materiály. Ti pracovníci samozřejmě dobře vědí, že hovory mohou být a velmi často také jsou sledovány domácími kontrarozvědkami. Mohli to brát jako provokaci, a proto na to reagovali.
