"V přestávkách u soudu jsme si s kolegy občas prohlíželi nástěnky a narazili jsme na různé dražby předmětů z exekucí. Nakonec jsem občas nějakou dražbu ve volném čase navštívili," popisuje právník Závodský, jak se o dražby začal zajímat.
Lidovky.cz Na kolika dražbách jste se byl podívat?
Řekl bych, že jich bylo kolem padesáti až stovky. Někdy se tam dostanu úplně náhodou, že mám jedno jednání a druhé až za hodinu, tak mezitím zajdu na dražbu. Ta trvá třeba i jen čtvrt hodiny, není to nic časově náročného.
Lidovky.cz Veřejně jste prohlásil (v rozhovoru pro iDnes.cz), že se podle vás při dražbách beztrestně pletichaří. Co konkrétně vám přijde nesprávné?
Přijdou mi sporné dva momenty, které spolu úzce souvisí. První z nich je účelové spojování několika věcí do jednoho celku, který se pak draží. To sice zákon připouští, ale jestliže se spojují předměty, přestože spolu přímo nesouvisí, tak taková dražba může být zajímavá jedině pro překupníky.
Lidovky.cz Můžete být konkrétní?
Tak třeba pokud se draží dohromady celé vybavení bytu a jsou tam dvě televize a čtyři mobily, tak do toho normální člověk nejde. Ten si chce koupit televizi nebo mobil a ne dvě televize a čtyři mobily. Můžu dát do souboru dražby celý obsah knihovny, ale ne něco, co spolu nesouvisí a vytváří se tak prostor pro překupníky.
Lidovky.cz A co ta druhá věc, kterou jste zmínil?
To je takzvané dorovnávání. To znáte z praxe nebo minimálně z filmů - když se něco draží, tak se má dosáhnout maximálního zisku. Tedy lidé mají postupně přihazovat třeba 100, 200, 300 korun. Ale na velké části dražeb soukromých exekutorů dochází k dorovnávání. Jeden navýší vyvolávací cenu o stovku a ostatní dorovnají. Zákon připouští, aby padly třeba dvě stejné nabídky. Ale u nás to funguje tak, že jeden zvedne číslo a dalších dvacet vetešníků řekne dorovnávám. A z toho je pak cesta jediná - mezi stejnými nabídkami se losuje.
Právník Ondřej Závodský
Lidovky.cz Takže účastníci dražby jsou domluvení a dražitel tuto praxi toleruje?
Mohu říct, že ty dva faktory dohromady způsobují to, že velké části dražeb se účastní jen překupníci a potom se o to v uvozovkách "šábnou". To znamená, že se věci z velké části vydraží za vyvolávací ceny a jenom záleží na tom, který z těch překupníků to dostane losem. A tedy, jestliže dražba začíná na třetině odhadní ceny, tak samozřejmě se tomu dlužníkovi odmázne z exekuce jen třetina a není výjimkou ani to, že výtěžek dražby spolknou náklady na samotnou dražbu.
Lidovky.cz A situace dlužníka se nemění...
Ono to vypadá jako nějaký administrativní přečin, ale když si to vezmete šířeji: Když si někdo vybaví kuchyň řeknu za 200 tisíc, tak za několik let to má samozřejmě cenu zlomkovou, dejme tomu 50 tisíc. A když se pak ta kuchyň prodá v dražbě jen za 10 tisíc a těch 10 tisíc smáznou náklady té dražby, tak to jen dlužníka zlikviduje, ale dluh to neřeší.
To samé když se draží třeba stolní hra za vyvolávací cenu 150. Tak se to za 150 nebo 200 prodá, ale náklady té dražby jsou 3000, tak to je prostě zlodějina, vydělává na tom exekutor a dotyčného prostě likviduje. Z dluhu se nic neodmázne, jen exekutor dostane nějaké peníze. A to je přeci úplně špatně.
Kdo je Ondřej Závodský
|
Lidovky.cz Jaká část dražeb soukromých exekutorů podle vás probíhá na základě podobné praxe?
Myslím, že se dá hovořit o třetině dražeb soukromých exekutorů.
Lidovky.cz Jak se v takových dražbách prosadí obyčejní lidé, kteří prostě jen chtějí nakoupit levně?
Velmi často tam chodí lidé, kteří se někde o dražbě dočetli, ale v konkurenci těchto lidí - kvůli těm dvěma věcem - nemají šanci. Byl jsem třeba na dražbě, kde byla vyvolávací cena trumpety 200 korun a vydražila se za 4000 korun. A pak tam dražili naráz soubor několika věcí v hodnotě - kdyby se to pořizovalo nově - mnoha desítek tisíc. A výsledek? Vydražilo se to za tisícovku. Když se věc draží samotná, tak si spousta lidí rádo koupí třeba televizi v dražbě. Ale jestliže k ní přibude ještě nábytek z obýváku, na jehož odvezení potřebuju nějakou techniku, tak už si to lidé samozřejmě nekoupí. Jen vetešníci.
Lidovky.cz Jaká z toho cesta podle vás cesta ven? Měnit legislativu? Upravit pravidla dražby?
Lecjaké zpestření samozřejmě možné je, ale exekutor má podle zákona povinnost snažit se ty věci zpeněžit za co největší částku. A toto se zcela zjevně porušuje. Nefunguje samoregulační systém Exekutorské komory tak, aby někoho, kdo nedělá v zájmu získat z dražby co největší částky, ale v zájmu podivných "pakšeftů", klepla přes prsty.
Lidovky.cz Takže nejprve by měla být důslednější Exekutorská komora a řešit to?
Ano. A teprve pokud tento systém selže, tak by se do toho měl vložit stát.
