Madona z Veveří.
Národní galerie zdůrazňuje, že při posuzování žádostí postupuje striktně podle zákona a vydá jen umělecká díla, na něž je nárok žadatelů nesporný. Římskokatolická církev žádá mimo jiné o obraz Madony z Veveří, který je datován před rokem 1350 a je připisován malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. Dílo by chtěla farnost Veverská Bítýška, zdá se ale, že nárok nebude mít. "Předběžně můžu říct, že ani žadatel nedoložil, ani Národní galerie nedohledala žádné doklady, které by svědčily o tom, že v rozhodném období dílo patřilo římskokatolické církvi," konstatoval Vlnas. Podle něj vše nasvědčuje tomu, že dílo stát získal již v roce 1925.
Více o vlastnictví obrazu Madona z Veveří:"Na podzim roku 1936 byl tento obraz vystaven na výstavě moravského gotického malířství a sochařství v zemském muzeu v Brně. Poté byl předán Státní sbírce starého umění k restaurování, a v souvislosti s následujícími politickými událostmi se ocitl v držení ředitelství státních lesů a statků Rosice, ministerstva zemědělství a lesního hospodářství a posléze v roce 1958 byl předán Národní galerii v Praze, kde je dosud." Zdroj: oficiální stránky brněnské diecéze |
Podle Biskupství brněnského to ale s vlastnictvím obrazu bylo jinak. Na stránkách brněnské diecéze je uvedeno, že ještě ve 30. letech minulého století byl „nesporným vlastníkem" tohoto obrazu římskokatolický farní chrám ve Veverské Bítýšce.
Dalším významným dílem, o které žádá farnost Roudnice nad Labem, je takzvaná Roudnická Madona, práce Mistra Třeboňského oltáře z doby po roce 1380. O obraz ale nepožádal patrný původní majitel - kapucínský řád, ale farní úřad v Roudnici nad Labem, který ovšem nedoložil právní kontinuitu s kapucíny. Jak v případě Madony z Veveří, tak u Roudnické madony, bude galerie žádat o další dokumenty k doložení majetkových práv.
Církve si nárokují 500 děl
Galerie eviduje v současnosti 34 žádostí, je možné, že ještě nějaké přibudou, pokud byly podány například na ministerstvo kultury. Církve nárokují vydání 519 soch, obrazů, grafických listů a kreseb, ovšem galerie zjistila, že podstatnou část artefaktů již církvím stát vydal.
"Nadpoloviční většina se ve sbírkách Národní galerie vůbec nenachází, neboť byla dotyčným žadatelům fyzicky předána v rámci první vlny církevních restitucí před 20 lety, to znamená nejvíce v roce 1993 a 1994, a ty oprávněné osoby o ně požádaly podruhé," řekl Vlnas.
ČTĚTE VÍCE: |
O vydání děl se podle Národní galerie rozhoduje do půl roku od podání žádostí, pokud se strany nedohodnou jinak. Tak tomu bylo i v případě žádostí o vydání devíti obrazů Mistra Vyšebrodského cyklu, čtyř desek takzvané Puchnerovy archy a dvou pláten Petra Paula Rubense, které Národní galerie obdržela jako vůbec první žádosti na začátku loňského května.
Šest měsíců je málo
"Se zástupci církví došlo v listopadu loňského roku k dohodě o prodloužení, obě strany konstatovaly, že lhůta šesti měsíců bohužel nebyla v tomto případě dostatečná pro posouzení nároku," řekl Vlnas.
Církve a náboženské společnosti musí dle zákona nárokovanou věc v žádosti řádně identifikovat a prokázat, že ji vlastnily v rozhodném období, například předložením kupní smlouvy, darovací smlouvy či inventárního seznamu, a prokázat, že tato movitá věc funkčně souvisela s jejich nemovitostí, například předložením dobové fotografie.
Církve mají v restitucích podle zákona dostat především nemovitý majetek v hodnotě přibližně 75 miliard korun. Stát jim během 30 let vyplatí také 59 miliard korun navýšených o inflaci, současně se má ale postupně snižovat až na nulu příspěvek státu na platy duchovních. Cílem je to, aby stát církvím nic nepřispíval.
