Spontánnost občanských protestů a jejich rozsah komunistickou moc zjevně zaskočily. Dokládá to i způsob, jakým o věci referovaly jí podřízené „sdělovací prostředky“.
V pondělí 16. ledna se Rudé právo omezilo na přetištění oficiální zprávy ČTK. Ta nicméně určila tón dalšího referování. Podle ní se „několik skupin protistátních živlů pokusilo o provokaci dlouhodobě připravovanou západními diverzními centry“. Jako záminka k této provokaci zmíněným živlům posloužilo „výročí nesmyslné sebevraždy studenta J. Palacha“.
Tentýž den odpoledne přišla Večerní Praha, kterou vydával městský výbor KSČ, s dalším osvědčeným trikem podobných kampaní – výzvou pracujících. Otevřený dopis 313 studentů a učitelů pedagogické fakulty vyzýval primátora Prahy, aby „všemi prostředky zabránil aktivitám provokatérů, kteří vsadili na kartu neklidu, rozbíječství, soustavných provokací“.
Zkreslená demonstrace
O den později přineslo Rudé právo článek podepsaný redaktory Vlastimilem Bradáčem, Michalem Podzimkem a Karlem Walterem. Ten kromě obvyklých propagandistických floskulí obsahuje i reportážní prvky. Demonstraci z 15. ledna autoři popisují následovně: „Upřímně řečeno, byla to nepěkná podívaná. Ve snaze upoutat pozornost se dospělý muž při první výzvě ke klidu vrhá na zem a kope kolem sebe. Asi pětiletá holčička měla na ramenou svého otce očividně posloužit jako štít jakési ,sebeobrany‘. Hlouček mladých lidí považuje svou účast za recesi...“ Dělníci žádají nejvyšší přísnost Ve stejný den si přisadila Večerní Praha, která zveřejnila jména, data narození a adresy zadržených organizátorů demonstrací, zřejmě proto, aby je mohl po případném propuštění dostihnout hněv lidu.
ČTĚTE TAKÉ |
„Dělníci i technici na našich pracovištích proto žádají, aby proti účastníkům těchto akcí, narušujícím pořádek, bylo postupováno s největší přísností v duchu gottwaldovského hesla Republiku si rozvracet nedáme.“
Rudé právo o den později – 18. ledna – upřesnilo, že předchozí výzvu vydali pracovníci smíchovského závodu ČKD Tatra. Heslo „republiku si rozvracet nedáme“ se pak stalo leitmotivem dalších článků v Rudém právu. Ve čtvrtek 19. ledna vytáhlo Rudé právo proti demonstrantům další argumenty: „nezodpovědné živly znesnadňují proces přestavby a rozvoje socialistické demokracie“ a „poctivým Pražanům narušují a znepříjemňují každodenní život“.
Stop buržoazní republice
V pátek 20. ledna Rudé právo publikovalo tezi, že za demonstracemi stojí „političtí ztroskotanci z let 1968–1969“ a „nové protisocialistické skupiny, opírající se o politickou i hmotnou podporu reakčních sil zemí Severoatlantického paktu, především Spojených států“. Jejich cílem mělo být „uskutečnění odvety za únor 1948“. „Návrat k poměrům buržoazní republiky je pro naši společnost nepřijatelný,“ psalo Rudé právo. „Je zcela vyloučen. Zdůrazněme to jednoznačně. Ať se to komukoliv nelíbí.“ Následuje obvyklé heslo o republice, kterou si rozvracet nedáme.
V sobotu 21. ledna Rudé právo přiznalo, že se stalo terčem desítek anonymních výhrůžek. Odpověď je již trochu stereotypní: „Republiku si rozvracet nedáme.“ Intenzivní kampaň Rudého práva skončila v pondělí 23. ledna popisem pouti k Palachovu hrobu do Všetat, jejíž účastníci jsou líčeni jako zmatení a zmanipulovaní mladí.
