Mrtvá zóna ve Všetatech. Byli jsme jako špioni, vzpomínají poutníci

Pro některé místní obyvatele však zátah přinesl nečekané rozuzlení. Antonín Pokorný se svou rodinou byl jedním z nich. V polovině ledna 1989 se překvapivě dostali na dovolenou do Krkonoš. „V hotelu Horal ve Svatém Petru patřícímu ministerstvu vnitra se kvůli Palachově týdnu a pohotovosti policejních složek náhle uvolnilo hodně pokojů, a tak nám je ve fabrice nabídli,“ vybavuje si Pokorný, tehdejší zaměstnanec továrny Letov, který dnes s manželkou provozuje drogerii přímo v centru Všetat.

Už když jeli v pátek 13. ledna 1989 se svou maminkou zažádat o dovolenou, na příjezdové cestě do Všetat je legitimovala veřejná bezpečnost. Co se během následujících dnů dělo doma, se ve Špindlerově Mlýně dozvídali jen na dálku a se zpožděním. Matka Antonína Pokorného si vybavuje, že neustále poslouchala rádio a pak se k ní i doneslo, jak se disidentovi Stanislavu Devátému podařilo v sobotu 21. ledna 1989 proniknout až k urnovému háji na kraji vsi a směrem k hrobu rodiny Palachových hodit kytici a trnovou korunu.

Navštívit avizovanou tryznu všem ostatním znemožnilo masivní zatýkání a výslechy poutníků v místním JZD. Milicionáři i esenbáci takhle „uchránili“ místo, kam tajná policie patnáct let předtím nařídila přemístit z Prahy popel Jana Palacha.

Městys Všetaty, kde vyrůstal Jan Palach, leží ve Středočeském kraji v okresu Mělník, sedm kilometrů od Neratovic. Nyní má 2159 obyvatel, před rokem 1989 vyrostlo na návsi jako v jiných městech a vesnicích nákupní středisko.

Ostatní, kdo ve vesnici zůstali, vzpomínají na sobotu 21. ledna, na kdy Charta 77, České děti, Mírový klub Johna Lennona, Nezávislé mírové sdružení a Společenství přátel USA svolaly k Palachově hrobu celonárodní pouť, jako na den, kdy se tamní ulice vylidnily. Všichni zůstávali v domech a nikdo nevycházel ven.

Ve svém domě na kopci trávila víkend i květinářka Lenka Černohlávková s manželem a malým dítětem. „Muž si na střeše udělal pozorovatelnu. Sundal jednu tašku a sledoval dalekohledem, co se děje dole v obci,“ popisuje s úsměvem v malém krámku uvnitř obchodního střediska. „Měli jsme pocit, že jsme špioni,“ pokračuje. Po několika dnech zjistili, že takhle manévry sledovali téměř všichni jejich sousedi.

Mezitím nad Všetaty létal vrtulník, přístupové cesty do vesnice jednotky zatarasily – buď valem hlíny, nebo neustále spuštěnými závorami u přejezdů – a vlaky Všetaty projížděly. Těch několik, které tu v sobotu 21. ledna zastavily, kontrolovali policisté. Vystupující perlustrovali.

Lumír Horák a Vladislav Čapek, členové Společnosti Jana Palacha, přišli uctít Palachovu památku k pomníku ve Všetatech.

Podle zkoumání historiků z Ústavu pro studium totalitních režimů bylo ve Všetatech ten den 300 policistů a zhruba třicítka milicionářů v civilu. Hlavní stan si veřejná bezpečnost vytvořila v restauraci Beseda a v odstaveném autobusu. „Jejich vyšetřovatelé v kancelářích JZD vyslýchali zadržené návštěvníky obce, po kopci Cecemínu pendlovaly hlídky se psy střežící z nadhledu místní urnový háj s Palachovými ostatky. V sušičce JZD za hřbitovem byl skryt oddíl VB s vodním dělem, ozbrojen samopaly. Vchod do urnového háje blokoval zaparkovaný naložený nákladní vůz,“ detailně popsal situaci Jiří Pokorný v publikaci Věrni zůstaneme, který se vracel ze služby na lovosické pohotovosti do Všetat, kde měl přechodné bydliště.

Děti šly domů dřív

I když dnes tamní obyvatelé přiznávají, že i přes nedostatek informací tušili, že se něco bude dít, nikdo si netroufal odhadnout následky. Už v týdnu přišlo na místní základní školu varování z okresu. Podle tehdejšího zástupce ředitele Jiřího Fabiána v avízu stálo, že v obci se budou scházet protistátní živly. „A tak jsme se rozhodli děti pustit v pátek dřív domů, ať jsou v bezpečí,“ vybavuje si dnešní všetatský důchodce. Řada rodičů pak s nimi odjela na víkend pryč.

A jednotky Veřejné bezpečnosti, Lidových milicí a spolupracovníků v civilu mohly v klidu „dělat“. Podle historických dokumentů v sobotu perlustrovaly dohromady 449 lidí. Polovinu z nich však ani tahle šikana nenalomila a chtěli dokončit svůj úkol – poklonit se před urnou Jana Palacha. Hned je proto policie převezla k výslechu do JZD.

Muzeum Jana Palacha v rodném domě Muzeum Jana Palacha v rodném domě Myšlenka na zřízení expozice v úzkém domě ve všetatské Smetanově ulici přišla v roce 2011 od sdružení Národ pohasl. Jan Palach se odtud 16. ledna 1969 před šestou ráno vydal na vlak do Prahy, kde se pak zapálil. Kromě muzea připomínajícího Palachovu osobnost by v domku mohla fungovat stejně jako v minulosti i cukrárna, která by přispívala na chod památníku. Dům nyní patří soukromým vlastníkům (matka Libuše Palachová stavení po odstěhování ze Všetat prodala), ministerstvo kultury nyní získalo ze státního rozpočtu šest milionů navíc, kterými by mělo projekt zafinancovat. Rodný dům Jana Palacha ve Všetatech.

Poté co je vyšetřovatelé „podusili“, rozvezli zadržené poutníky po kraji a některé téměř úplně mimo civilizaci. Jan Hladký, současný starosta místního Sokola, tvrdí, že někteří skončili až ve 26 kilometrů vzdáleném Kokoříně, odkud bylo téměř nemožné dostat se v sobotu večer hromadnou dopravou do Prahy. Jediní dva lidé, kteří se v sobotu 21. ledna dostali až k urnovému háji, byl mluvčí Charty 77 Stanislav Devátý a jeho přítel Ondřej Bartošek. Odpoledne se vydali vlakem z pražského nádraží ve Kbelích, z vagonu vyskočili ještě před Neratovicemi, když osobák zastavil na červenou. Šli pěšky a kolem Tišic se po více než třinácti kilometrech ke Všetatům dostali z druhé strany, odkud je nikdo nečekal.

Policisté demonstrovali

„Přesto jsme raději při cestě z Čečelic zaléhali do příkopu vždy, když kolem projížděl automobil,“ popsal Devátý pro Společnost Jana Palacha ve Všetatech. Dostali se i blízko k hlídkám. Zřetelně slyšeli, co si povídali. „Musím uznat, že byli docela vtipní: hráli si na demonstraci. Jedni křičeli ,svobodu, svobodu‘, druzí zase ,občané, rozejděte se, shromáždění je nepovolené‘,“ vzpomíná Devátý.

Po chvíli vozy veřejné bezpečnosti odjely a oba disidenti se mohli rozeběhnout přes poslední kopec k urnovému háji. Občas v něm sice procházel policista se svítilnou, i přesto se dostali až k plotu a směrem k Palachovu hrobu hodili zmíněnou kytici a korunu. Nazpět se rozdělili, sešli se až ve vlaku, kterým po půlnoci dorazili do Prahy.

I když je Palachův popel od roku 1990 opět v hrobu na pražských Olšanech, několik lidí se v urnovém háji každoročně 16. ledna, v den výročí upálení, schází. Především díky místní Společnosti Jana Palacha. „Naši rodiče se přátelili,“ zamýšlí se jeho člen Lumír Horák, zatímco se svým kamarádem Vladislavem Čapkem pokládají k Palachově pomníku věnec. Hrob rodiny Palachových však leží o kousek dál. Pomník poškodilo několik nájezdů vandalů, kteří hliníkové skulptury utrhli.

Síla odkazu Jana Palacha je prý v jeho rodišti čím dál tím slabší. „Můžu říct, že každoročně jsou ty objednávky menší. Už se nekupují věnce, ale jen kytice a v mnohem menším množství,“ říká květinářka Lenka Černohlávková. Stálicí tak zůstává jen lednový gymnastický Memoriál Jana Palacha v sokolovně, kam se každoročně sjíždějí desítky soutěžících z Čech i Moravy.