Těžký život whistleblowerů. Bojí se msty, zastrašování i pomluv

K nahlášení korupce dochází v 90 procentech případů na pracovišti, kde se nezákonné chování odehrává. Tím si však oznamovatelé sami pod sebou podřezávají větev. Jak vyplynulo z analýzy občanského sdružení Oživení, která rozebrala situaci v zemích Visegrádské čtyřky a v Estonsku, ve více než třech čtvrtinách případů podnikají zaměstnavatelé odvetné kroky.

Mezi nejčastější formy následného umlčování patří mezi jinými pomlouvání v médiích, zastrašování, šikana, fyzické útoky i výpověď ze zaměstnání. Tyto represe se ovšem podle analýzy netýkají pouze samotných whistleblowerů, ale i jejich spolupracovníků a sympatizantů, kteří jsou od podobného jednání nevybíravě odrazováni.

Vyhazov z ministerstva

Jan Kratochvíl se do víru korupčního dění dostal v roce 2010, kdy jako ředitel jedné z organizací ministerstva vnitra upozornil na systémové změny v resortu. Ty měly posloužit k vyvedení veřejného majetku a uzavření nevýhodných smluv, což měla posvětit auditorská firma napojená na tehdejší náměstkyni.

Kratochvíl podezření nahlásil svému nadřízenému, ten však jeho námitky ignoroval. Po dokončení auditu došlo ke zrušení útvaru, ve kterém Kratochvíl pracoval a byl vyhozen. Se stížností se obrátil na nejrůznější instituce od policie, přes státní zastupitelství, až po ministerstvo financí. Nikde se však nedočkal dostatečné opory. Zlom přinesla až medializace celého případu, ke které se uchýlil jeho kolega Ondřej Závodský.

Soud Kratochvílovy nadřízené potrestal podmínečným vězením i finančními pokutami a výpověď byla zpětně uznána jako neplatná. Jan Kratochvíl se však spravedlnosti nedovolal včas a za soud proti jeho osobě vydalo ministerstvo vnitra na 2 miliony korun.

Předražená akademie

V roce 2012 požádal František Zachoval s kolegy z Digitální laboratoře Akademie výtvarných umění o grant na pořízení nového vybavení laboratoře. Výsledná veřejná zakázka stanovovala přesný počet kusů, který laboratoř skutečně potřebuje. Jaké však bylo Zachovalovo překvapení, když obdržel nižší počet vybavení za výrazně vyšší cenu. Smlouva s dodavatelem byla přesto podepsána.

Whistleblower o nesrovnalostech informoval rektora, který přislíbil pomoc, po dvou měsících ale zametl případ pod koberec s tím, že se nic závažného nestalo. Následně Zachoval zjistil, že se jeho nevítaná aktivita neobejde bez následků, když mu jeho nadřízení opakovaně neschválili potřebný grant a naznačovali, že jeho smlouva končí již za tři měsíce a vedení mu ji nemusí prodloužit.

Po roce nečinnosti Zachovalových nadřízených se případ dostal k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která akademii udělila pokutu 40 tisíc korun za porušení zákona o veřejných zakázkách.

Příliš hlučná zastupitelka

Že problémy spojené s whistleblowingem nečekají jen na zaměstnance, ale i osoby veřejně činné, ukazuje příběh Hany Jeglové, zastupitelky v obci Silůvky. Ministerstvo pro místní rozvoj přidělilo Silůvkám dotaci ve výši téměř 5 milionů korun v rámci programu podporující výstavbu bytů. Podmínkou však bylo předložení Dokladu o schválení úzermního plánu, který však obec neměla. A Jeglová na tento fakt upozornila.

Na zasedání zastupitelstva byl její hlas ignorován a námitky nebyly zaneseny ani do zápisu. Ostatní členové zastupitelstva navíc naznačovali, že případná ztráta dotace by byla její vinou. Obrátila se tedy na sdružení Oživení, které pomohlo rozhodnutí ministerstva zvrátit.

V obci se strhl hon na "udavače", ale Jeglová se k nahlášení nesrovnalosti nakonec sama přiznala. V lokálních novinách vyšel článek, který ji veřejně dehonestoval, list ale zároveň odmítal otisknout její vyjádření. Jeglová tvrdí, že kvůli stresu, který v nepřátelském prostředí zažívala, má nyní zdravotní problémy a zvažuje, zda vůbec s takovým přístupem okolí ještě setrvá v místní politice.