Torubarov: Česko se mnou zacházelo jako s vrahem. Úředníci tady lžou

Lidovky.cz: Jak jste přijal rozhodnutí Ústavního soudu, že jste neměl být vydán do Ruska?
Samozřejmě jsem rád, že se Česko přece jen zachovalo jako demokratická země, kde nejsou lidská práva jen pojmem. I když jsem na to rozhodnutí musel čekat víc než rok. Je to opravdu dlouhá doba, když se rozhoduje o osudu člověka.

Lidovky.cz: Neuvažujete o návratu do Česka, kde máte rodinu?
Myslel jsem na to vždycky, i když mi bylo sebehůř. Ale co dělat v této situaci, když rozhodnutí přijímají ti samí lidé, kteří mě vydali do Ruska. Jak to zase může skončit?      

Lidovky.cz: Jste s rodinou v kontaktu, jak situaci snáší?
Rodina mě vždycky podporovala, nehledě na to, že jim bylo možná ještě hůře než mně. Žena je teď již nevyléčitelně nemocná, několik měsíců po mé extradici prožila v bohnické psychiatrické léčebně. A nezletilý syn byl nucen starat se sám o sebe. Ale to absolutně nikoho, kromě několika aktivistů, nezajímalo.

Lidovky.cz: Už jste spočítal, o jak vysoké odškodné budete žádat?
Prozatím jsem o tom nepřemýšlel, to není nejdůležitější. Žádné peníze nemůžou vrátit ztracené roky a zdraví, zničené tím utrpením. Pro mě je nejdůležitější získat azyl a být s rodinou, protože návrat do Ruska je pro mě nemožný.     

Lidovky.cz: Jak to vypadá s vaší žádostí o azyl v Maďarsku? Zůstanete tam, pokud ho získáte?
Čekám na rozhodnutí maďarských úřadů, takže k tomu zatím nemůžu víc říct. Hlavně, že jsem na svobodě, a mým případem se vážně zabývají. Cítím podporu mnoha lidí i organizací. 

Lidovky.cz: Mohl byste srovnat přístup tamějších a českých úřadů k vám?
Od začátku se ke mně v Maďarsku chovají velmi slušně. Nedrželi mě tady ve vazbě, naopak můžu využívat opravdu všech práv žadatele o azyl. V Česku to bylo přesně naopak: Čtrnáct měsíců jsem seděl - většinu času na samotce - v brněnské věznici kvůli nepodloženému obvinění státní zástupkyně Veverkové, které odsouhlasil soudce Vrtek, že jsem prý utekl z Rakouska.

Lidovky.cz: Žalobkyně a soud by si přece nevymýšlely...
Opravdu, v Rakousku soud první instance rozhodl, že nemám být do Ruska vydán, protože nevěří garancím Ruska o spravedlivém soudu, a dali mi termín na výjezd do Česka. Protože mě tam na základě zatykače z Ruska zadrželi, a měl jsem české vízum, takže mi řekli, že o azyl musím žádat u vás.

Lidovky.cz: A dál?
Odjel jsem do Česka, advokát mě odvezl do přijímacího střediska ministerstva vnitra v Zastávce u Brna, ale tam mě hned zatkli a odvezli do věznice. Opakovaně jsem předložil soudu v Brně potvrzení z Rakouska, že jsem musel odtamtud odjet, jinak bych porušil rakouské zákony. Přesto nadále tvrdili, že jsem odtamtud uprchl, proto můžu utéct i z Česka, a kvůli tomu nařídili vazbu.

Navíc mě nechali v Brně, když žena a syn byli v Praze, aby i návštěvy byly složitější. V Česku mě šokovalo, že státní úředníci, a bylo to opravdu mnohokrát, mohou lhát celé zemi, a milióny lidí tomu věří. Měl jsem o Česku jinou představu.

Lidovky.cz: Podle vaší zástupkyně Hany Demeterové vás mučili v Rusku i v Česku. Co si pod tím představit?
Už sám více než roční pobyt ve vězení, kam jsem byl umístěn na základě zfabrikovaného obvinění z útěku z Rakouska, byl velkým strádáním. Jistě se nedá srovnávat české a ruské vězení, protože v Rusku se toho od stalinských časů moc nezměnilo. Tam mučení a ponižování neskončilo, je to obvyklá věc. Hlad, nemoci, žádné sanitární podmínky a léčení, bití, provokace, sebevraždy a vraždy. Už jsem vám o tom povídal, co jsem přežil. Je strašné si jen na to vzpomenout. 

Ale bylo pro mě děsivé, že i u vás byli úplně lhostejní k mým zdravotním problémům. K soudnímu jednání mě přivedli s katetrem plným moči, který jsem musel držet v rukách s pouty, a ani soudce ani státní zástupkyni vůbec nezajímalo, jak mi je. A to už jsem začal ztrácet bolestí vědomí a vůbec nevnímal, co se děje u soudu.

Několik měsíců jsem musel prosit, aby mě aspoň nějak začali léčit. Snažím se zapomenout na všechno špatné, že jsem díry v oknech v zimě zacpával ponožkami, abych nezmrznul, že jsem nevěděl celou dobu ani s horečkou, co to je teplý čaj… Ale na bezesné noci celý rok na samotce, kde jsem byl držený doslova jako nějaký vrah, na to nikdy nezapomenu.

Lidovky.cz: Nelitujete přece jen, že jste utekl z Ruska? Přece jen příliš důvěryhodnosti vám to nepřidalo…
Nebylo lehké riskovat život, plazit se pod ostnatým drátem v mém věku. Ale nelituji toho, protože v Rusku to bylo horší. Teď snad celý svět chápe strašnou, lživou, agresivní politiku Ruska. Stejně tak i soud, policie, prokuratura jsou totálně degradovány a demoralizovány. Spoléhat se na spravedlnost tam nelze.

Cynismus této situace spočívá v tom, že veškeré volgogradské úřady vědí, že trestní stíhání proti mně bylo zfabrikované. Jenže protože původně jsem trestní stíhání jako první podal já, a požadoval jsem důsledné vyšetřování, ohrozil jsem nakonec asi 20 lidí z policie a justice, kteří se v té kaši kolem mě vařili, a proto bylo třeba se mě zbavit jakýmkoliv způsobem.

A způsobů oni znají hodně. Pustili mě jen proto, že věděli o skandálu kolem mé nezákonné extradice. Bylo to naoko pro veřejnost i u vás, s tím, že pomstít se chystali o něco později. To je jinak v Rusku běžné, čistá práce čekistů.       

Lidovky.cz: Váš případ, kvůli němuž jste souzen v Rusku, je z Česka těžko čitelný. Vy se prezentujete jako slušný podnikatel, jehož okradli a chtějí ho zničit. Spojil by se ale slušný podnikatel kvůli byznysu s důstojníkem FSB?

Můj případ se zdá složitý jen na první pohled. Ale předložil jsem hodně dokumentace, která dokazuje, že můj případ je zfabrikován. V podstatě neexistuje žádný trestný čin, jde o občanský spor, ne trestní věc. Je to válka mezi mnou a organizovanou kriminální skupinou tvořenou úředníky, poslanci, důstojníky FSB a bandity.

Evropanům se dá těžko vysvětlit, že něco takového je možné. Ale v Rusku to je obyčejná věc -  nechají vás vydělat peníze, jakože vaše podnikání nikoho nezajímá, a jakmile se vám začne dařit, skřípnou vás. FSB, soudci, policie jsou zkorumpovaní a nechat zavřít nebo zmizet kohokoliv je možné.

Byl jsem opozičním politikem a jako o podnikateli o mně bylo veřejně známo, že jsem nikdy nedával úplatky, za co jsem v roce 2008 dostal Zlatou medaiilí za boj s korupcí.

Bylo nás hodně, kteří jsme si mysleli, že jdev Rusku podnikat čistě, že časy se mění pomalu, ale jistě. Měnily, ale k horšímu. Dnes v Rusku nelze podnikat bez toho, abyste si nezašpinili ruce. Jen do určitého momentu, a do toho nechali dojít i mě. Pak mi prostě všechno vzali. 

Lidovky.cz: Není to spíše tak, že jste se jen rozhádali a jste stíhán spravedlivě?
Mstí se mi. Jako jediný ve městě jsem sám šel proti organizované bandě, která u podnikatelů vymáhala peníze. Mají pro to všechny možnosti: moc peníze, kontakty. Můžou použít cokoli, aby zlikvidovali mě nebo mou rodinu.

Lidovky.cz: Jak vidíte svoji budoucnost? Myslíte, že budete ještě někdy normálně žít? V jaké zemi?
Jsem optimista a věřím, že vše skončí dobře. Nejsem zločinec a mohu se lidem dívat čestně do očí. Léta chci jen jedno – žít se svou rodinou. A kde budu moci žít, to bohužel nezávisí ode mě.