Téměř tři čtvrtě roku zarůstala osmadvacetiletému bezdomovci do ruky historická pouta s nápisem StB, která našel s kamarádem v lednu při vyklízení bytu. Jelikož nešla odemknout a muži se je podařilo odstranit jen z jedné ruky, nechal si je jako ozdobu a o víc se nestaral. Pouta mu ale postupem času začala zarůstat do tkáně, ruka mu natekla, zčernala a nemůže s ní hýbat.
„Mladý bezdomovec hledal nejprve pomoc u policie. Ta ale klíčky k historickým poutům nemá, a proto ho odkázala na policejní muzeum. Tam už se muž dostavil se zhnisanou rukou ve špatném zdravotním stavu, proto mu pracovníci doporučili, aby vyhledal lékařskou pomoc,“ popsala policejní mluvčí Jana Rösslerová.
Lékaři v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích mu ruku nezbytně ošetřili, ránu vydezinfikovali a čistě obvázali. Zároveň mu museli oznámit, že jediným řešením je amputace části ruky. I kdyby se totiž snažili odstranit jen pouta, ruka by to s největší pravděpodobností stejně nevydržela.
„Bezdomovec však neměl řádné pojištění, a protože podle lékařů nebyl v bezprostředním ohrožení života, odkázali ho, aby vyhledal péči v místě svého trvalého bydliště, tedy na Jablonecku,“ dodala mluvčí.
Lidé bez domova jsou neviditelní
Jenže podle Pavly Vopelákové, tajemnice Armády spásy, lidé bez domova zpravidla svého obvodního lékaře nemají. „I kdyby ale praktického lékaře měl, stejně ho bude muset odkázat na odborné pracoviště.“ Podle Vopelákové proto není jasné, proč ho nemocnice odkázala jinam. „I my někdy doporučujeme našim klientům vrátit se do místa trvalého bydliště, ale to spíše z hlediska otázek sociálního zabezpečení atd. Tam má trvalé bydliště váhu a sám klient větší možnosti. Ale pokud jde o zdravotní péči, myslím, že to bude spíš o tom, že problém poslali k řešení dál. Vždyť se všichni lékaři řídí stejnou legislativou,“ dodala. Mluvčí střešovické nemocnice, kde mladík hledal pomoc, na opakované telefony a sms zatím nereagovala.
Celkově je zdravotní péče o lidi bez domova podle Vopelákové bolavé místo českého systému. „Ze zákona jsou ale pojištěni naprosto všichni, jsou jen tzv. neplátci pojistného. To znamená, že ošetřen by měl být kdokoli, ale většina zdravotních zařízení má obavy. Ne vždy jim pojišťovny tyto úkony proplácí a vzniká dluh,“ myslí si.
Předávkoval se paralenem
Vopeláková v této souvislosti připomněla případ z minulého týdne. Petatřicetiletý muž s virózou se obával ztráty zaměstnání, vzal si velké množství paralenu a předávkoval se. Okamžitě mu začala selhávat játra, a proto mu lékaři v pražském IKEMu odstranili část jater a transplantovali lalok od zemřelého dárce. Tento muž byl v přímém ohrožení života, ovšem i u mladého bezdomovce je jediným možným řešením amputace. „Předpokládám, že na příbalovém letáku paralenu je všude doporučené dávkování. Když tyto dvě nerozvážnosti srovnáme, na každou pohlížíme z jiného úhlu. Vezměte si třeba jen náklady transplantace, pobyt v IKEM, a to vše v poměru k ošetření muže s pouty,“ myslí si Vopeláková.
I podle ministryně práce a sociálních věcí Marksové Tominové je těžké říct, co je či není ohrožení života. „Lékaři si zřejmě řekli, že to není akutní případ, což v mých očích poměrně je. Stačí, aby ty pouta měl o týden či čtrnáct dní déle, a je ohrožen na životě. Nemocnice se zachovala striktně podle nemocničních pravidel, ale nezachovali se tak, že by vzali víc rozum do hrsti a snažili se mu opravdu pomoct,“ myslí si. Dodala, že jelikož muž žije v Praze na ulici, kvůli finančním problémům se zřejmě do Jablonce stejně nevydá.
„Pomoc pro lidi bez domova je vlastně teprve v plenkách. Tyto věci většinou suplují neziskové organizace,“ myslí si Marksová Tominová. „Například v Americe pořádají lékaři zdarma akce, kde se mohou lidé v podobných situacích nechat ošetřit. Tam ale dospět nechceme, musíme věc řešit. Na druhou stranu je pravda, že nemocnicím v takových situacích vzniká dluh,“ dodala.
To stejné si myslí i Vopeláková z Armády spásy. „Lidé bez domova jsou pro většinovou společnost neviditelní a vždycky je to problém někoho dalšího.“
