Sporu se účastní pět Baťových potomků, kteří žijí v Jižní Americe. Chtějí peníze za zlínskou funkcionalistickou vilu a pozemek. Podle jejich právního zástupce není o nároku pochyb. Soud však ve čtvrtek žalobu zamítl.
„Soud má za to, že žaloba je pokusem o obcházení zákona,“ uvedla soudkyně Otília Hrehová. Podle soudkyně restituční zákony nešly před rok 1948, a protože je potřeba respektovat vůli zákonodárců, nelze potomkům Bati nárok přiznat. Stát obuvníkovi vilu vzal o rok dříve.
Advokátka Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Blanka Petrlíková naopak u procesu tvrdila, že žalobci v procesu postupovali podle již neplatných právních norem, a tak rodina nemá na peníze nárok. Potomci podle ní rovněž obcházejí restituční zákony.
Jan Antonín BaťaJan Antonín Baťa (1898 až 1965) byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul při letecké nehodě, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i město Zlín vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny. |
Národní soud v Československu označil po druhé světové válce Jana Antonína Baťu v jeho nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta. Majetek firmy znárodnil. V roce 2007 se Baťa dočkal rehabilitace, na jejímž základě podali jeho potomci žalobu o odškodné za znárodněný majetek.
Z archivů mimo jiné vyplynulo, že Baťovy podniky financovaly československou vládu v Londýně a posílaly příspěvky v řádech desetitisíců liber či dolarů na protinacistické aktivity.
Baťa ještě za svého života vedl soudní spory také s ostatními členy rodiny. Jejich předmětem byly zahraniční pobočky obuvnického impéria. Spory však prohrál a majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati.
