„Všechno, co říkám, předem konzultuji s prezidentem. Nemůžu hovořit sám za sebe,“ začal Ovčáček debatu o profesi tiskových mluvčí. Studentům Fakulty sociálních věd UK, kteří si jeho pozvání na přednášku vyprosili u vyučujícího, také prozradil, že se před velkými rozhovory s novináři snaží obvykle předem získat okruh otázek, aby se mohl připravit.
Jenže když vešel do nezvykle zaplněné učebny, absolutně netušil, co může od budoucích novinářů (slovy Zemana pitomců a deviantů) očekávat. Hodinu a půl na něj mohli studenti, pod příslibem, že Ovčáček prozradí i něco „pikantního“ ze zákulisí, pálit jednu otázku za druhou.
Jste komunista? ptali se studenti
A souhlasíte se vším, co prezident říká? Pohádali jste se někdy s hlavou státu? Proč si vybral do této funkce právě vás? Neuškodí vám do budoucna spojení s Milošem Zemanem? Jste komunista? Jste někdy kvůli práci zoufalý a nevíte, co si počít? Co by se muselo stát, abyste dal výpověď? Popíjíte spolu někdy? Z dotazů bylo více než patrné, že postava hradního tiskového mluvčího mezi nimi vzbuzuje velké emoce. Na návštěvu se těšili dlouhé týdny.
Na některé otázky Ovčáček odpovídal téměř okamžitě svérázným projevem známým třeba z tiskových konferencí, na jiné chvilku hledal diplomatickou odpověď. Naopak když měl říct, jestli lituje některých svých vyjádření či jestli si někdy přišel bezmocný, dostal ze sebe okamžitě: „Určitě ne, určitě ne“.
Při duelu „jeden na sto“ Ovčáček předvedl, že po 17 měsících ve funkci ho nemůže téměř nic překvapit. Krizové situace, které musí kvůli Zemanově slovníku a postojům často řešit, jsou pro něj podle vlastních slov hnacím motorem. „Cítím se pak jak ryba ve vodě,“ přiznal s tím, že už si zvykl i na to, že v roli hradního „advokáta“ musí být třeba i během nedělní procházky po lese.
Pátrání po Peroutkově textu, den 50. Je to vážná věc, ne počítání oveček, tvrdí Ovčáček |
Ačkoli to nepřiznal, kauza hledání Peroutkova údajného článku s titulkem Hitler je gentleman patří k jeho asi nejproblémovějším. Ovčáček už více než dva měsíce pátrá na přání prezidenta po textu, jehož existenci historici popírají. „Dal jsem si s drobnou rezervou termín do června, kdy oznámím, že jsem článek buď našel, nebo ne.“ Navíc připustil, že by se Hrad za případná nepravdivá slova omluvil. Hned nato Ovčáček odrecitoval naučenou frázi o tom, že selhání novináře Ferdinanda Peroutky je nezpochybnitelné, což je podle něj potřeba zmínit.
‚S prezidentem v 90 procentech souhlasím’
Přesto mluvil o své práci zapáleně a s oddaností. To by podle něj nefungovalo, kdyby si se Zemanem nerozuměl a nevyznával stejné názory. „Ještě nikdy jsem se nesetkal s tím, že bych s nějakým jeho stanoviskem nesouhlasil.“ Na tom trval i když se jej studenti vyptávali na konkrétní výroky. Jmenovali například nedávný výrok ve spojitosti s propuštěním dvou Češek z pákistánského zajetí, vulgarity v živém vysílání Českého rozhlasu, připomněli i víkendová slova o zavřených dveřích na Hrad pro amerického velvyslance Andrewa Schapira.
Hrad couvá ze sporu s USA. Zákaz vstupu pro velvyslance se prý týkal jen jedné schůzk |
Ovčáček nechtěl v konkrétních „kauzách“ zabíhat do detailů, prozradil však, že každou věc společně se Zemanem důkladně rozebírá a snaží se předjímat reakce médií i politiků. Někdy se Zemanem souhlasí, někdy mu prý poradí s reakcí počkat, výjimečně mu poradí zvolit mírnější slova. Takových situací je podle něj ale poskrovnu. S prezidentem si totiž většinou rozumí, což považuje za velkou výhodu a uvádí to jako jeden z možných důvodů, proč si jej prezident na konci roku 2013 vybral za svého mluvčího. „Taková nabídka se zkrátka neodmítá,“ odpověděl studentovi na dotaz, proč na nabídku Hradu vlastně kývl.
  |
Ovčáček během vyprávění zabruslil i do osobnější roviny. Se Zemanem se prý vídá denně - oba pánové si totiž večer co večer při společném dýchánku u televizních zpráv České televize vyměňují názory. Probírají aktuální témata a někdy se diskuse i prodlouží. „Bavíme se klidně i dlouhé hodiny o filmech, o knihách, o všem možném. Někdy mě i pozve na večeři,“ vyprávěl.
Zeman pochválí i pokárá
Se Zemanem si prý tyká a považuje jej za svého přítele, kterého popisuje jako velmi otevřeného člověka. Jako nadřízený prý umí pochválit i pokárat. „Miloš Zeman je pravidelný divák a recenzent mých tiskových konferencí. Párkrát mi bylo vyčteno, že jsem zapomněl něco sdělit,“ pronesl s lehkým úsměvem.
Ačkoli Ovčáček považuje Hrad za nejlepší metu pro kariéru tiskového mluvčího, přiznal, že se během své práce musí pravidelně rvát i s nepříjemnými situacemi. Jako jednu z nejkrizovějších jmenoval okolnosti 25. výročí Listopadu. „To bylo doprovázeno silnými emocemi, bylo potřeba mít silné nervy,“ prozradil na závěr.
