LN: Jak na vás před rokem působila Grossova omluva národu za chyby, kterých se v politice dopustil?
Možná by to šlo nazvat řeckým slovem metanoia (posun mysli, pozn. red.). Myslím si, že to byla opravdová změna myšlení. Neměl zapotřebí hrát vůči veřejnosti nějaké hry. Jeho nemoc byla těžká, stále doufal, že se najde ještě způsob, jak se léčit. I tak ale musel počítat s tím nejhorším. Myslím, že proměna myšlení byla stéblem, kterého se v poslední době chytal. Jeho omluvu jsem mu zkrátka věřil.
Doufám, že mu Češi odpustí, přeje si režisér Grossova portrétu |
LN: Nečekal jste, že by omluvu doprovodil i nějakými konkrétními kroky, které by třeba vedly k odhalení důkazů či došetření kauz, ve kterých figurovalo jeho jméno?
Případy z ministerstva vnitra jako akce Mlýn by musel vysvětlovat hodiny a hodiny a stejně by mu asi lidi neuvěřili. Tato kauza byla již tehdy přifouknutá a neměla žádný politický dopad. Aféra s bytem byla nešťastná. Je možné, že dnes by v souvislosti s jinými velkými ekonomickými kauzami takové pozdvižení nenastalo. Grossovi se to tehdy však nepodařilo vysvětlit a vyhořel na tom.
LN: Byt byl křiklavým případem, ale na druhou stranu Gross figuroval v závažnějších kauzách typu Mostecká uhelná, Moravia Energo nebo Key Investments.
Myslím si, že pravda je někde uprostřed. Podle mě Gross už neměl sílu ani náladu vysvětlovat v poslední době takové kauzy. Přemýšlel nad naprosto odlišnými věcmi. Soustředil se už jen na sebe a své zdraví. Jeho omluva působila jako jednoduché konstatování, ale možná v sobě zahrnovalo vše, co na člověku ulpělo.
Myslím to upřímně i křišťálově čisté peníze. Výroky, jimiž Gross proslul |
LN: Oceňujete, že Gross je jedním z prvních politiků, který se veřejně omluvil za své činy?
Velmi. Zřejmě pochopil, že velikost bývalého politika spočívá i v tom, že přizná chybu a lituje jí.
LN: Je Grossův příběh ponaučením pro budoucí mladé politiky? Jaký zanechal odkaz?
Vrcholným politikem se stal jako velice mladý. I tak byl ale úspěšný v různých jednáních. Pamatuji si na jedno takové s americkým ministrem pro vnitřní bezpečnost Johnem Ashcroftem. Měl na nás třicet minut. Tvářil se, že mladého Grosse příliš neuznává. Jenomže premiér byl připravený a Ashcroft s námi strávil víc jak hodinu. Je to jen taková epizodka, ale chci tím říct, že Gross byl vždy připravený a rychle se učil.
LN: Po jeho odchodu z politiky tu ale zůstalo spoustu velkých otazníků. Nebo myslíte, že byl Gross přehnaně démonizován?
Nemyslím si, že jeho přešlapy byly tak silné - dnes by řada politiků ve své třinácté komnatě našla podobné skutky, jen se o nich na veřejnosti neví nebo se neprojevily mediálně. Myslím si, že Gross byl přehnaně démonizovaný.
LN: Co tedy zapříčinilo, že se stal symbolem kontroverzní etapy polistopadové politiky?
Nevím, jestli to tak mohu říct, ale připomíná mi to Ježíše, který když přijel do Jeruzaléma, vítali ho průvodem a ratolestmi. Za několik dní křičeli, aby ho ukřižovali. Někdy se dav chová podobně. Gross byl v jednu chvíli idolem a z dřívější slávy se stane nenávist.
LN: Co by se veřejnost měla z Grossova příběhu odnést? Jak podle vás utkví v paměti lidí?
Nevytahoval bych jednotlivosti z jeho života. Myslím si, že by se mohl zapamatovat celkový jeho příběh. Rychlý nástup do politiky, talent, přešlapy, stažení se do ústraní a v posledních dnech umění omluvit se. Já bych si ten příběh zapamatoval jako celek.
Kondolence |
