LN: Jak je to s informační povinností na protikorupční policii?
Nedovedu si představit řízení jakéhokoli útvaru, aniž bych věděl, co se na něm děje. To znamená: informační povinnost ve vztahu k vedení musí být. V organizaci, která je řízena – řeknu – vojensky, si to nedovedu představit jinak. Informace musím mít takové, aby mi stačily k řízení. Nic se nezměnilo. Žádné rozšíření informační povinnosti za mě neproběhlo.
LN: Ani ve srovnání s vašimi předchůdci se ve vztahu k informační povinnosti nic nezměnilo?
Nyní na útvaru pracuji jako ředitel, za předchozího ředitele jsem tam pracoval jako jeho náměstek a v minulosti jsem byl řadovým policistou. Mezi podřízenými a nadřízenými probíhala prakticky vždy stejná komunikace.
LN: Nedával jste ani pokyn, aby při zahajování trestního řízení detektivové útvaru informovali nadřízené?
Nedával. Systém informování mezi podřízenými a nadřízenými funguje na každém policejním útvaru. To není nic specifického pro ÚOKFK. Pro srovnání se zeptejte na krajských ředitelstvích a na odborech krajského ředitelství. Myslím si, že se všude dočkáte odpovědi, že vedoucí toho organizačního článku po podřízených vyžaduje informace, co dělají, proč to dělají, jestli to je na základě relevantních informací. Vedeme trestní řízení a to není žádný libovolný či dobrovolný proces. To má určitá pravidla.
K TÉMATU: |
LN: Co se tedy zrušilo za éry pana ředitele Tomáše Martince, který upozornil právě na informační povinnost, jež existovala v minulosti?
Tady dochází k informačnímu šumu. Dnes je pojetí policejního orgánu takové, že je to organizační článek nebo útvar. Není to tedy policista, který vyšetřování vede. Ani v době, kdy existovaly úřady vyšetřování, si vyšetřovatel, který byl procesně samostatný, nemohl dělat, co chtěl. Činnost policisty má i ekonomické dopady. Slouží například přesčasy a já jako velitel rozhoduji o penězích. Když se dělá veliká realizace a nasazují se desítky policistů, vyžaduje to koordinaci. Podobně platí, že když zasahujeme proti nebezpečnému pachateli, komunikuji s Útvarem rychlého nasazení (URNA). To nemůže dělat řadový policista.
LN: Musíte mít informace o případech na samém počátku prověřování?
Směřujete neustále k tomu, že řadový policista je ten spravedlivý a u něj únik informací nehrozí. A že naopak od určité úrovně, zřejmě od ředitele, zase policista čistý není a hrozí u něj únik informací.
LN: Na rozdíl od řadového detektiva má násobně víc informací.
To určitě, ale řadový policista má zpravidla informace jako první. Pokud by chtěl, může je zneužít, když tedy přistoupím na podobné spekulace. Nad ním je vedoucí oddělení, vedoucí odboru, náměstek a ředitel útvaru. Kromě toho tady máme státní zastupitelství. V něm je vždy dozorový státní zástupce, který má nad sebou vedoucího státního zástupce a dohledové státní zastupitelství. Lidí, kteří přicházejí do styku s informacemi ze spisu, těch je daleko víc.
LN: Ještě se vrátím. Co tedy bylo zrušeno za Tomáše Martince?
To nevím. Nepamatuji si, že by bylo něco zrušeno. Hodně se o tom mluví, ale já nic takového nezažil. Podle mě se to plete s něčím jiným. Za pana Martince byla nastavena věcná příslušnost tak, že ÚOKFK byly ostatními útvary předkládány veškeré korupční kauzy, aby rozhodl, zda si tu kauzu nechá, anebo ne. Zde dochází k záměně s věcnou příslušností. To, že se zahajuje stíhání, že se připravuje realizace, jsou informace nutné, aby ředitel věděl, co se na útvaru děje.
LN: Od začátku ale hovoříme o pokynu náměstka Houby.
Nikdy jsem žádný pokyn pana náměstka Houby neviděl. Vím, že probíhaly diskuse o pojetí orgánu činného v trestním řízení. Byl vyšetřovatel, konkrétní osoba, která měla procesní odpovědnost za případ. Poté došlo ke změně trestního řádu, vyšetřovatelé zanikli a policejní orgán se začal vnímat jako útvar atd. A za něj vždy někdo odpovídá. Diskutovalo se o tom, jestli by se vedoucí měl vyjadřovat k řízení. Opakuji, že ve srovnání s bývalými řediteli Liborem Vrbou, Tomášem Martincem a Milanem Komárkem jsem ve vztahu k informační povinnosti nic neměnil.
Nepotřebuji dávat žádný pokyn, protože mám přístup do všech informačních systémů útvaru a mohu se do nich kdykoli podívat. Jsem nadřízený vedoucího odboru. Když si ho zavolám ke kauze, přijde a bude mě informovat. Totéž platí i pro řadového policistu. Samozřejmě že si chce člověk usnadňovat práci, takže je nastavený systém poskytování základních informací, tak jak jsem ho popsal. To znamená, že potřebuji základní počet informací, abych věděl, co se děje. Ve chvíli, kdy mám pocit, že jich potřebuji víc, komunikuji s policistou anebo se podívám do systémů. V době, kdy jsem byl na útvaru náměstek pro trestní řízení, naopak došlo k zúžení informační povinnosti.
LN: V jakém ohledu?
Zúžilo se množství poskytovaných informací. Máme na útvaru 240 živých kauz. Dovedete si představit, že vím všechny podrobnosti?!
LN: Popsal byste, jak vypadá poskytování informací vedení v momentu, kdy mají být zahájeny úkony trestního řízení?
Je to jedna z informací, které mě v rámci trestního řízení zajímají. Zajímá mě, v jaké kauze a na základě jakých informací zahajujeme úkony trestního řízení. Podobně mě zajímá, proč budeme zajišťovat nějaké důkazy, jestli budeme někoho zadržovat, protože za to zodpovídám. Nedostávám informace od policisty. Se mnou komunikuje náměstek, s nímž zase hovoří vedoucí odboru a s ním vedoucí oddělení.
LN: Neobáváte se úniku informací při současném nastavení systému?
To je obecný problém. Snažíme se mít systém nastavený tak, abychom minimalizovali riziko úniků. Děláme vše pro to, aby okruh lidí, kteří se s informacemi seznámí, byl co nejmenší. Aby v něm byli jen ti, kteří informace potřebují k tomu, aby mohli pracovat.
LN: Proč si myslíte, že se objevují stížnosti na toto nastavení?
Možná se zamyslete, proč vám to někdo říká. Možná je to někdo z lidí, kteří u útvaru momentálně nejsou spokojeni. Někdo, kdo nevykonává funkci, kterou vykonával.
