Farář Josef Toufar
foto: Archiv Miloše Doležala, MAFRA
Několik dní předtím podle informací ČTK dostane urnu s ostatky Toufarova rodina.
StB obvinila Toufara v roce 1950 z takzvaného číhošťského zázraku. Chtěla ho přinutit k doznání, že v kostele zinscenoval zázračný pohyb kříže na oltáři. Toufar zemřel ve vězení 25. února téhož roku ve věku 47 let na následky krutého zacházení. Pohřben byl do hromadného hrobu pod falešným jménem J. Zouhar. Církev připravuje proces Toufarova blahořečení, který zřejmě potrvá několik let.
Podle kardinála Dominika Duky je číhošťský farář mučednickou ikonou násilné kolektivizace zemědělství v 50. letech 20. století. Toufarova rodina usilovala o exhumaci od roku 1954, až nyní bude moci splnit Toufarovo přání, aby byl pohřben v Číhošti.
Kostra, již odborníci zkoumali, byla vyzvednuta z hromadného hrobu na pražském hřbitově v Ďáblicích. Už první její zkoumání a nálezy zdravotnického materiálu v oblasti pánve nasvědčovaly tomu, že na těle byl před smrtí proveden chirurgický zákrok v oblasti břicha. To naznačovalo shodu s dostupnými informacemi o posledních hodinách pátera Toufara.
Odborníci navíc chtěli pro potvrzení identity porovnat genetické profily ze vzorků z exhumovaného těla s profily žijících příbuzných, a vypočítat genetický model, s jakou pravděpodobností jde o páterovo tělo.
Sdružení bývalých politických vězňů (SBPV) po vyzvednutí ostatků požadovalo, aby byly vyzvednuty ostatky všech politických vězňů minulého režimu, nikoliv pouze Toufara. Ujmout by se tohoto úkolu měl podle něj stát.
V hromadném hrobě na Ďáblickém hřbitově je podle odhadu SBPV minimálně 2800 obětí.
Oběť komunistického tažení proti církvím- Římskokatolický kněz Josef Toufar byl jednou z nejznámějších obětí tažení československého komunistického režimu proti církvi. V prosinci 1949 se během jeho kázání v obci Číhošť na Havlíčkobrodsku údajně několikrát pohnul kříž v tamějším kostele. Toufara následně zatkla StB, která ho mučila a způsobila jeho smrt. Analýza ostatků podle všeho prokázala, že kněz byl pohřben do hromadného hrobu v pražských Ďáblicích.
- Komunistická moc označila "číhošťský zázrak" za podvod a součást údajného protistátního spiknutí katolické církve. Vyšetřování případu, jenž byl využit k útoku na církevní kruhy, dostala na starost Instruktážní skupina Státní bezpečnosti (StB). Její členové Toufara v lednu 1950 zatkli a ve valdické věznici na Jičínsku se ho snažili přinutit k přiznání, že pohyb kříže zinscenoval. Farář vystavený krutému mučení 23. února podepsal protokol, v němž se k činu přiznal. Dva dny poté zemřel v pražské nemocnici na následky prasklého žaludečního vředu. Pochován byl do společného hrobu v pražských Ďáblicích pod jménem Zouhar. Příbuzným jeho smrt oznámili až v roce 1954.
- Asi nejvýmluvnější svědectví o tom, jak pracovníci StB s knězem zacházeli, poskytl v roce 1968 doktor František Mauer. "Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych - jasná vražda!" Josef Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci na Jihlavsku. Povoláním byl truhlář, na kněze byl vysvěcen až ve 38 letech. Jako farář působil v letech 1940-1948 v dnes už neexistující obci Zahrádka v Posázaví, pak nastoupil do Číhošti.
- Asi půl metru vysoký kříž na hlavním oltáři místního kostela se údajně několikrát pohnul během mše o třetí adventní neděli roku 1950. Toufar se o události dozvěděl od farníků až několik dní poté. Údajně zázračný pohyb kříže, který se měl později ještě opakovat, vzbudil pozornost nejenom mezi věřícími a církevními hodnostáři, ale také u Státní bezpečnosti.
- Komunistický režim se rozhodl využít událostí v Číhošti k proticírkevní propagandě. O údajném spiknutí nechal natočit propagandistický film, v němž měl původně hrát i Toufar. Jeho špatný zdravotní stav to však nedovolil. StB v dokumentu představila zvláštní zařízení s provazy a táhly, s jejichž pomocí měl kněz pohyb kříže ovládat. Jak se ale později ukázalo, žádný z mechanismů buď nemohl fungovat, nebo by byl na holém oltáři jasně viditelný. Dalším propagandistickým dílem podobného typu byla kniha Vladimíra Hodače Číhošťský zázrak.
- Událost s údajně pohyblivým křížem v Číhošti se dodnes nepodařilo přesvědčivě vysvětlit. Případem se po roce 1989 obsáhle zabýval mimo jiné Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Ani ten ale nepřišel s jednoznačným vysvětlením.
- Po roce 1989 byl za podíl na fyzickém týrání kněze Toufara odsouzen vedoucí tehdejší vyšetřovací skupiny StB zaměřené na tzv. číhošťský zázrak Ladislav Mácha, jenž byl v roce 1968 soudem osvobozen, protože se mu nepodařilo prokázat přímo vraždu a zneužití pravomocí bylo podle tehdejších zákonů promlčeno. V listopadu 1999 sedmasedmdesátiletého expříslušníka StB pražský městský soud poslal s konečnou platností na dva roky do vězení. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil.
- Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná v Číhošti od roku 1990 památník u tamního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Literárně případ zpracoval mimo jiné spisovatel Josef Škvorecký v románu Mirákl. Loni 28. října dostal Toufar in memoriam medaili Za zásluhy I. stupně.
- V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k Toufarově blahořečení, jež je první krokem k prohlášení za svatého. Složitý církevní proces, při němž se bude zkoumat celý život kněze Toufara,
|
