Klíčovou otázkou víkendu bylo, jak dopadne Řecko. Celý týden se mluvilo o tom, že novou řeckou cestu načrtne osmadvacítka, v neděli ráno se však ukázalo, že stačit budou země eurozóny. Bohuslav Sobotka tak mohl zůstat doma a Andrej Babiš na oslavě 15. narozenin své dcery ve Francii.
Výkřiky o „poslední šanci“ nakonec umírnila nejmocnější žena světa Angela Merkelová. Podle ní rychlá dohoda přijít nemusí. V Bruselu se tak stále jedná. Čeká Řecko, čeká Evropa, čeká svět.
Mimochodem, na Merkelovou zaútočili přední levicový ekonomové, když jí v otevřeném dopise připomněli, že Německo má s odpouštěním dluhů své zkušenosti a odkázali ji na Evropu po 2. světové válce. Tehdy právě soucit okolních zemí nastartoval později nejsilnější evropskou ekonomiku NSR. Otázkou však zůstává, jestli by miliardové odpustky nastartovaly Řeky.
Hrůzné vzpomínky
Vedle současné řecké tragédie, myslela Evropa i na tu dvacet let starou, srebrenickou. Na nejhorší zločin na našem kontinentu od konce druhé světové války vzpomínali politici, ale hlavně příbuzní více než osmi tisíc zmasakrovaných Bosňáků.
‚Z mého syna zbyly jen dvě kosti.‘ Oběti Srebrenice štvali lesem jako zvířata |
Pieta (za účast třeba Billa Clintona) se však zvrhla a bosenský dav vyhnal kameny a lahvemi ze vzpomínkového místa srbského premiéra Aleksandara Vučiće. Politici mluví o ostudě, pozůstalí těžko skrývají zlost. „Jak tam stojí mezi těmi hroby... To se nestydí sem chodit, když si nemyslí, že to byla genocida?“ shrnula jejich pocity jedna z pamětnic, která při masakru přišla o manžela.
Vzpomínalo i Česko. Po 65 letech se totiž do Číhoště na Havlíčkobrodsku vrátil farář Josef Toufar, tedy jeho ostatky. V roce 1950 komunistická StB v malé obci zinscenovala (za vydatné pomoci soudruhů z KGB) jedno z nejohavnějších divadel čtyřicetileté diktatury. Tragický konec v režii komunistických bestií - umučení faráře - zná každý. Trvalo však 65 let, než se ostatky Josefa Toufara dostaly na místo jeho poslední služby Bohu. Vyzvednout ostatky kněze z hromadného hrobu v pražských Ďáblicích, kde byl pohřben pod falešným jménem J. Zouhar, se podařilo až loni v listopadu. Teď je na řadě jeho blahořečení.
  |
Bohu milý skutek má na svědomí i teplický fotbalista Jan Krob, který v přípravném zápasu zahodil - úmyslně neproměnil - penaltu. Reagoval tak na chybné rozhodnutí sudího, jenž se upískl a své rozhodnutí nezměnil ani po naléhání obou týmů. Český fotbal to ze žumpy plné hrušek, jablek a kapříků asi nevytáhne, ale jako vzkaz nadutým papalášům by tenhle nesoutěžní moment mohl působit. Díky!
Smutné vzpomínky (Toufar, Srebrenice) a smutnou současnost (Řecko) tak alespoň trochu rozbila kuriózní zpráva z policejních análů. Mezi hledané osoby se totiž dostal jistý Denis Spurný.
Denis Spurný se může vydávat za Penis Spurný.
Nic zvláštního chce se napsat. Souhlasím, jenže „pátrací kartu“ doplňuje kouzelná věta, která, věřím, vykouzlí úsměv nejen u puberťáků. Ta zní: Může se vydávat za SPURNÝ Penis. Tak kdybyste ho někde potkali, volejte 158.
A na závěr jedno meteorologické uklidnění: brutální třicítky (pro rejpaly - myslím teplotu), které dělají z měst roztopené pece a zatápí dětem i seniorům, se Česku zatím vyhnou. Předpovědi slibují příjemných 25 a občas déšť. Tento způsob léta zdá se mi (poněkud) šťastným. Hezký týden!
