Přežije blacklist veřejných zakázek? Šlechtová navrhuje konec seznamu

Zrušit, nebo nezrušit? Na v pořadí šestém jednání Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí opět došlo na návrh novely zákona o veřejných zakázkách. A debata směřovala k otázce, zdali zachovat takzvaný blacklist, tedy seznam fyzických i právnických osob se zákazem plnění veřejných zakázek, anebo ho úplně zrušit, jak navrhuje ministerstvo pro místní rozvoj, z jehož dílny novela pochází.

„Mechanismy v novém zákoně považujeme za dostatečné. Současná podoba rejstříku odporuje novým evropským zadávacím směrnicím, které ukládají zavést proces obnovení způsobilosti, který umožňuje dodavatelům doložit, že přijali dostatečná opatření k nápravě předchozích provinění,“ argumentuje mluvčí Veronika Vároši, proč rezort pod vedením Karly Šlechtové (ANO) navrhuje rejstřík zrušit.

Podle ministerstva je totiž třeba každé provinění firmy posuzovat individuálně a umožnit jí doložit, že své pochybení napravila. Proto údajně nelze uplatnit obecný trest, tedy zveřejnění jejího jména v rejstříku.

Takzvaný blacklist vznikl v roce 2010 spolu s novelou zákona o veřejných zakázkách. Jednoduše řečeno: na seznamu jsou ti dodavatelé, kteří při zadávacím řízení neuváděli pravdivé údaje, což mohlo ovlivnit průběh samotného řízení. Ministerstvo pro místní rozvoj si od něj tehdy slibovalo důslednější kontrolu dodavatelů.

Nerušte blacklist!

Rezort Karly Šlechtové argumentuje tím, že novela zákona bude mít jiný institut, jak na tyto pochybné společnosti upozornit. To ale rozporuje Rada vlády pro boj s korupcí pod vedením ministra Jiřího Dienstbiera, který k novele sesbíral na tři tisíce připomínek od odborníků.

„V souvislosti s nově zaváděnou možností self-cleaningu považovalo ministerstvo pro místní rozvoj existenci takového nástroje za obtížně slučitelnou a argumentovalo novým institutem profesního pochybení,“ vysvětluje Dienstbierova mluvčí Jarmila Balážová. Zadavatel totiž bude nově moci vyloučit účastníka pro nezpůsobilost. Musí ale prokázat, že se v posledních třech letech dopustil závažných nebo trvalých pochybení, když plnil dřívější veřejnou zakázku.

Zmíněný systém self-cleaningu popisuje mluvčí Balážová následovně: „Účastník může prokázat, že i přes nesplnění základní způsobilosti si ji obnovil, pokud přijal dostatečná nápravná opatření. To neplatí po dobu, na kterou byl pravomocně odsouzen k zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti v koncesním řízení.“

Zmíněné profesní pochybení se ale podle Rady vlády pro boj s korupcí s blacklistem nepřekrývá a měl by tedy zůstat i v nové úpravě. „Důvod pro zachování, byť v takové podobě, aby neodporoval institutu self‐cleaningu, i podle rady vlády stále trvá a tento nástroj by neměl být z nové úpravy zadávání veřejných zakázek vypuštěn,“ dodává mluvčí Balážová.

Nástroj konkurenčního boje

Po konci blacklistu přitom volá i Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který je autorem dozorové části zákona, a který o zapsání subjektu na blacklist rozhoduje. Podle něj se jedná o institut, který nepožadují evropské směrnice. A novela zákona o veřejných zakázkách vzniká právě pro zapracování evropské legislativy do národních předpisů.

„Z naší strany probíhají velmi intenzivní diskuse o smysluplnosti tohoto institutu dle stávající úpravy i v připravovaném zákoně,“ uvádí na dotaz serveru Lidovky.cz předseda úřadu Petr Rafaj. Stejně jako ministerstvo tvrdí, že nové znění zákona zajišťuje ochranu zadavatele jinými instrumenty.

Podle Rafaje navíc stávající úprava a trest, tedy zapsání fyzické či právnické osoby na blacklist, je problematické. Dodavatel prý může být sankciován za pochybení jiných subjektů, se kterými spolupracoval. „Blacklist se tak stal spíše nástrojem konkurenčního boje, než aby napomáhal efektivní soutěži, a z pohledu moderního prostředí zadávání veřejných zakázek se při současném nestíhání skutečného viníka jeví mnohdy jako neefektivní a nepřiměřený,“ dodává Rafaj.

Naopak za význam a opodstatnění blacklistu, který má působit jako veřejně zdvižený prst pro zadavatele, ať si na dané subjekty dají pozor, se postavil i ředitel Transparency International Radim Bureš, který zároveň působí jako poradce rady vlády.

“Má svůj smysl. Umožňuje postihnout firmy, které uvedly v žádosti o zakázku nepravdivou informaci. Pokud například tvrdily, že dosáhly určitého obratu, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo, je to závažné pochybení,“ říká Bureš.

Přiznává ale, že je seznam relativně málo využívaný. Aktuálně je na něm sedm subjektů, třem dalším byla sankce od Úřadu na ochranu hospodářské soutěže uložena zatím nepravomocně.

„Případů, kdy máte možnost dokázat, že k pochybení došlo, je relativně málo. Každé pochybení musíte dokázat. Blacklist sice není spasitelný, ale nevidím důvod, proč by nemohl zůstat,“ uzavírá šéf Transparency.

Dvoukolejnost rejstříků

O zápisu do blacklistu rozhoduje již zmíněný Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Ten určuje o tom, zdali daná osoba - ať už fyzická, či právnická - spáchala správní delikt.

Paralelně s tím ale existuje také další seznam - rejstřík trestů právnických osob. Ten vznikl v roce 2012 v návaznosti na zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Zde mohou zákaz plnění veřejných zakázek jako jeden z trestů ukládat také soudy, což se ale nepromítne na zmíněném blacklistu.

Tuto dvoukolejnost by podle rady pro boj s korupcí měla vyřešit právě novela zákona o veřejných zakázkách. V nejbližší době by ji měla projednávat legislativní rada vlády a poté přímo kabinet premiéra Bohuslava Sobotky. Přijmout zákon musí do jara roku 2016.