Politicky složitě protlačené uprchlické kvóty mají znamenat přesun 160 tisíc lidí za dva roky. Systém se nicméně rozbíhá velmi pomalu, dle oficiálních zdrojů bylo v půlce prosince relokováno jen asi 200 migrantů. Podle informací českého ministerstva vnitra nikdo z nich nesměřoval do Česka.
„Kvóty jsou jediné krátkodobé řešení, které může ulehčit situaci nejvíce zatíženým státům. Jistě ji ale nevyřeší,“ říká David Kosař, vedoucí katedry ústavního práva brněnské právnické fakulty, který se azylovým právem dlouhodobě zabývá. „Z politického hlediska jsou kvóty logickým krokem, nicméně z právního hlediska vidím řadu problémů. Jak můžeme osoby, jež mají být relokovány, v praxi přesouvat? Lze je k tomu nutit? Jak určíme státy, kam půjdou? Co budeme dělat, pokud nebudou setrvávat tam, kam jsme je relokovali? V praxi tento projekt mnoho nevyřeší, nebo alespoň ne to, co si od něj slibujeme,“míní Věra Honusková, odbornice na mezinárodní právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Řešení v podobě dočasné ochrany?
Aktuálně je s každým migrantem přicházejícím do Evropy zahajováno individualizované a časově náročné řízení o udělení některého z institutů mezinárodní ochrany cizinců.
„Dnešní systém je vhodný pro menší počty příchozích, v případě většího přílivu by podle mě bylo rozumné zvolit cestu dočasné ochrany,“ zmiňuje Věra Honusková možnou cestu k vyřešení problému. Evropské právo totiž obsahuje tento institut, koncipovaný jako řešení pro větší přílivy lidí. S příchozími se nevede zdlouhavé řízení o udělení mezinárodní ochrany. Jen se zjišťuje, zda osoba skutečně pochází z určité ohrožené oblasti a zda nepředstavuje bezpečnostní riziko.
Dočasná ochrana v právu existuje již od roku 2003, ale je třeba ji aktivovat rozhodnutím Rady EU na základě návrhu Komise. Jejím cílem je poskytnout časově omezenou ochranu jednoduchým řízením jasně určeným masám ve výjimečných situacích – což přesně odpovídá aktuální situaci v Evropě. „Dočasná ochrana by nám především dala čas pro hledání odpovědí na klíčové koncepční otázky,“ říká Honusková. A dodává: „Evropa totiž vůbec nemá jasnou vizi toho, co si od příchozích osob slibujeme. Budeme jejich hostitelé po určitou dobu? Budeme je integrovat a uvažovat o nich jako o budoucích občanech?“
Byť by odborníci aktivaci systému dočasné ochrany přivítali, na politické úrovni se o tom seriózní debata nevedla. „Směrnice o dočasné ochraně dosud nikdy nebyla spuštěna z řady důvodů. Například proto, že rychleji umožňuje příchozím pracovat a obsahuje přísnější podmínky pro navracení osob požívajících dočasnou ochranu,“ hledá David Kosař důvody, které členské státy odrazují od spuštění tohoto systému. To se ale v roce 2016 může změnit.
.
