Na čtvrteční tiskové konferenci přijal Guzmický plnou odpovědnost, za problémy, do kterých se komunistický europoslanec začátkem prosince dostal. „Já jsem to celé zorganizoval a nikdo jiný,“ uvedl k cestě do švýcarské banky, po které on i Ransdorf skončili ve vazbě. Zopakoval, že cílem jednání Ransdorfa a další trojice Slováků bylo navázat komunikaci se švýcarskou bankou.
Oba muži stále věří, že dokumenty se kterýma se do Švýcarska vypravili, byly pravé a Vladimír Huněk má na dědictví nárok „Soud zjistil, že podle sdělení Zürcher Kantonalbank žalovanému ze dne 3.11.2006 ve věci pozůstalosti po paní Heleně Husák-Huněk, zemřelé dne 27.3.2005, příslušelo dědictví žalovanému částka ve výši milionů eur,“ rozhodl podle Guzmického 18. února 2007 o dědictví český soud ze Zlína nebo Prahy. V rozhovoru pro Lidové noviny Ransdorf přiznal, že na účtu by nyní mohlo být až 352 milionů eur. Do toho, jak by k částce Husák-Huňková mohla přijít, aktéři kauzy světlo nevnesli.
Ransdorf o švýcarské kauze: Za mediální útok může pražská kavárna |
„Toto jsem chtěl na pravou míru uvést osobně ve švýcarské bance, nešlo jim to poslat poštou. Nemám se za co stydět, máme s panem Ransdorfem stejné sociální cítění a chtěli jsme pomoci. Šlo tady o lidský život,“ předestřel Guzmický s tím, že Huňkovi v jeho téměř desetiletých pokusech kontaktovat švýcarskou banku pomáhá už od září 2014. „Po posledním bezvýsledném pokusu navázat s bankou komunikaci, se pan Huněk pokusil ze zoufalství o sebevraždu,“ vysvětluje Guzmický. S Huňkem ho prý seznámil společný známý, který byl s případem obeznámen.
Motiv Miloslava Ransdorfa
„S panem Guzmickým jsme se shodli, že není normální, aby lidé páchali sebevraždy kvůli bankám,“ vysvětluje Ransdorf jeden z důvodů proč se Guzmickým nechal přesvědčit, ať se do jednání s bankou zapojí. „Pana Ransdorfa mi doporučila společná známá, setkali jsme se poprvé asi týden před návštěvou banky. Není pravda, že bychom se znali z dřívějška, jak spekulují některá média,“ odmítl Guzmický. Europoslanec jeho slova potvrdil s tím, že Guzmickému jako bývalému úspěšnému několikanásobnému starostovi slovenské Ivanky pri Nitre neměl důvod nevěřit.
Dobrovolná vazba a kurvítko
„Já jsem to celé zorganizoval, nikdo jiný a jako chlap přijímám odpovědnost za to, že pan doktor Ransdorf skončil tak jak skončil,“ zdůraznil bývalý starosta několikrát novinářům. Od Huňka byl Ransdorf pověřen plnou mocí k zastupování s curyšskou bankou. „Pan doktor Ransdorf hájil práva českého občana od A do Z,“ dodal Guzmický s tím, že Huňka se zastal on jako „čestný rytíř“ a Ransdorf jako „čestný komunista“.
Po zadržení a obvinění z falšování dokumentů však Guzmický strávil narozdíl od Ransdorfa ve vazbě téměř 20 dní. „Neměl jsem důvod bránit se vazbě, jsem nevinný a plně důvěřuji švýcarským vyšetřovatelům. Koho jiného měli vyslýchat, když jsem to celé zorganizoval já? Délka mého pobytu v Curychu byla dobrovolná,“ vysvětlil.
‚Je to lumpárna. Kde by k těm penězům přišla?’ říká pamětnice o kauze Ransdorf |
Na otázku novinářů, proč Ransdorf se svou perfektní němčinou nepoznal, že v jednom z dokumentů bylo 20 gramatických chyb, odpověděl europoslanec pohotově: „Znáte kurvítko? Někdo to udělal schválně, aby zpochybnil pravost dokumentu.“ Podle Guzmického byla na dokumentech všechna potřebná razítka a přišly oficiální cestou. „Nejsme oprávněni posuzovat pravost dokumentu,“ dodal.
Se švýcarskými vyšetřovateli jsou oba muži v kontaktu. „Míč je na jejich straně,“ uvedl Ransdorf.
Ransdorfa a tři Slováky zadržela švýcarská policie loni 3. prosince v curyšské bance. Švýcarské statní zastupitelství proti nim vede trestní řízení kvůli majetkovým deliktům. Ransdorf, který kvůli případu pozastavil členství v levicové frakci Evropského parlamentu, odmítá, že se dopustil čehokoliv nezákonného.
