LN: Myslíte si, že by bylo dobré, aby v prezidentských volbách nastoupili dva levicoví kandidáti, jako to bylo v roce 2013, kdy kandidoval Miloš Zeman a Jiří Dienstbier?
Otázka je, kdo je levicový kandidát. Já nejsem stoupencem toho, abychom stavěli stranického kandidáta za každou cenu. Myslím si, že ČSSD by měla hledat takovou osobnost, která České republice prospěje a bude nás dobře reprezentovat, to nemusí být nutně stranický kandidát. A pokud jde o levicovost jednotlivých kandidátů, je otázka, jestli postoje prezidenta Zemana jsou postoji levicového politika a jaká vlastně bude budoucnost levice.
LN: Jaká bude?
Jsem přesvědčen, že levicové lídry za deset dvacet let najdeme spíše mezi dobrovolníky, kteří v létě odjeli na Balkán a pomáhali uprchlíkům. Tihle lidé budou v budoucnu představovat levici. Nehledal bych je na náměstích, kde se šíří xenofobie, nenávist a rasismus.
LN: To je jistě debata, která běží i uvnitř ČSSD. Vy jste představitelem a zastáncem moderní levice západního střihu, podobně smýšlejícími lidmi jste se obklopil i na Úřadě vlády. Jak tohle vnímá konzervativní křídlo strany?
Vážím si toho, že sociální demokracie se hodně sjednotila po těch událostech, které byly na konci roku 2013 (takzvaný lánský puč, kdy se část sociálních demokratů v čele s Michalem Haškem pokusila Bohuslava Sobotku odstavit z jednání o koalici – pozn. red.). Předtím ta křídla ve straně byla dobře organizovaná, jedno z nich jsem vedl – a tohle se rozplynulo, rozdíly se smazaly. Smazaly se pod tlakem vládní odpovědnosti, kterou máme, a pod tlakem přeskupení na politické scéně.
