Kurz právní sebeobranyUtekl vám začátek seriálu? Nevadí. Předplatné lze ještě doobjednat do 3. února. Kromě tištěných LN získáte přístup k právním vzorům nejčastějších smluv a dokumentů a do digitální verze deníku, o žádný díl tak nepřijdete.  |
Klíčovým principem nájemního bydlení podle nového občanského zákoníku je, že pronajímatel nesmí zasahovat do života nájemníka víc, než zákon připouští. „Bydlení člověka je středobodem jeho soukromého života, a proto vyžaduje určitou ochranu. Některá omezující ujednání se proto zakazují,“ vysvětluje Filip Melzer z olomoucké právnické fakulty.
První konflikt mezi nájemcem a pronajímatelem může nastat už při sjednávání nájemní smlouvy. V ní jsou zakázána jakákoli ujednání, jež by omezovala práva nájemce garantovaná občanským kodexem či by mu ukládala zjevně nepřiměřené povinnosti (viz včerejší díl kurzu, pozn. red.). Pronajímatel si tak nově například nesmí vymiňovat souhlas s nastěhováním matky, dcery, družky či jiné blízké osoby do nájemcovy domácnosti.
Pokud se i přes zákonný zákaz takové ujednání ve smlouvě objeví, není vymahatelné. „Pronajímatel a nájemce si sice mohou sjednat, že se v bytě nebudou chovat zvířata, ale jelikož to za určitých podmínek občanský zákoník výslovně povoluje, nebylo by možné se plnění takového ujednání domáhat u soudu,“ říká zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček. Stejně tak není možné zakazovat nájemci v bytě pracovat nebo podnikat, ledaže by taková činnost narušovala chod domu. „Naopak kouření v bytě zákon výslovně neumožňuje, takže bude záležet na smluvním ujednání,“ myslí si Křeček.
Nevymahatelnost těchto ujednání především znamená, že pronajímatel o jejich nedodržení nemůže opřít výpověď pro porušování povinností z nájmu. Soud by ji totiž zrušil jako neplatnou.
