LN: Ústavní soud nedávno zrušil pravidlo vyžadující kompletní zdanění penzí důchodců, kteří vydělávají více než 840 tisíc korun. Vy jste na tento problém upozornil s doktorkou Novotnou už před rokem v článku pro LN. V čem celá kauza spočívala z vašeho pohledu?
Ve světě je to tak, že někde jsou důchody z daňové povinnosti zcela osvobozeny nebo jsou naopak daněny či jsou daněny zčásti. Například v Německu jsou podle mých informací daněny z 60 procent a počítá se s tím, že do roku 2040 budou zdaněny stoprocentně, ale buď progresivním způsobem, nebo naopak lineární sazbou, to znamená spravedlivě.
U nás ale bylo od roku 2015 v zákonu o daních z příjmů stanoveno, že pokud vyděláte jako pracující důchodce více než 840 tisíc, pak se vám zdaňuje celý důchod. Sám to považuji za velmi nespravedlivé a ani nevím, kde zákonodárci přišli právě k částce 840 tisíc korun. Při replikách, které při ústavní stížnosti chodí z parlamentu, z vlády či ministerstva, bylo přitom napsáno, že se toto pravidlo týká pouze 5000 plátců daně. Myslím si ale, že jejich počet bude vyšší, zahrnuty tam jsou také například příjmy z pronájmu. Věc se táhla asi přes rok, toto pravidlo tedy platilo pro loňský rok, pro letošek už ale platit nebude. Autorem této změny je tedy v zásadě Senát, který napadl zmíněné ustanovení u Ústavního soudu, a ten mu dal za pravdu.
LN: Jak jste na tento problém vlastně přišel? Angažoval jste se nějak osobně při jeho řešení?
Přišel jsem na to spíše náhodou, když jsem si připravoval výuku na seminář. Vzhledem k tomu, že pracujícím důchodcům dal Ústavní soud za pravdu už jednou, spojil jsem se během několika dní s profesorem Alešem Gerlochem, mým kolegou a expertem na ústavní právo, který Senát v konečné fázi zastupoval. Shodou okolností jsem byl v té době konzultován několika senátory, zda je výše uvedené ustanovení v souladu s právním řádem. Odpověděl jsem, že konečné stanovisko mohu říci až po důkladnějším prostudování, ale na první pohled je zřejmé, že je porušena zásada rovnosti. Jednalo se o podobný případ, jako když senátoři podali návrh na zrušení pravidla, podle kterého neplatila pro důchodce obecná odčitatelná položka zhruba ve výši 25 tisíc korun ročně(nemohli uplatňovat takzvanou slevu na dani –pozn. red.). Argumenty tehdy byly podobné jako dnes. Toto pravidlo porušovalo zásadu rovnosti i spravedlnosti a bylo diskriminační.
LN: Není pak ale stejně tak nespravedlivé, že například člověk, který má děti, zaplatí na daních méně než ten, který je nemá? Už se totiž objevily i tyto argumenty.
Myslím si, že to není nespravedlivé. Jsem pamětník. Ne že bych hájil stav před rokem 1989, i když byl v případě daní mnohem jednodušší. Vlastně neexistovalo podnikání a sociální pojištění bylo součástí daně ze mzdy. Ta v sobě zahrnovala obě dvě složky, tedy sociální i daň. Sazba byla klouzavě progresivní. Základ se týkal dvou vyživovaných osob, tedy například manželky a dítěte. Když jste byl jen ženatý, týkalo se vás určité zvýšení zdanění, když jste byl svobodný, bylo ještě vyšší. Na druhé straně, čím jste měl více dětí, tím jste měl vyšší slevu. Nemám nic proti sociálnímu aspektu, ale musí být spravedlivý. Argumentovat však solidaritou právě u důchodců jako u nejslabší skupiny? To není namístě, zvláště když byla solidarita zavedena u vysokých příjmů ještě zvlášť právě zákonem o daních z příjmů.
