Na první pohled se cvičná kuchyně od těch běžných neliší. Zaujme divokou barevnou trojkombinací žluté, modré a hnědé a rozdílnými úchytkami na každém šuplíku a dvířkách. Tato specifika pochopitelně mají svůj význam. Nevidomí a slabozrací lidé se sem chodí naučit samostatnosti v kuchyni, ale rovněž vyzkoušet varianty, které by jim ve vlastních domácnostech vyhovovaly nejvíce.
Nevidomá servírka: Lidé si v Kavárně potmě uvědomí, že na nás musí mluvit |
„Našimi klienty jsou vedle nevidomých lidí také slabozrací, pro něž je vysoký barevný kontrast nezbytný. Střídání tmavých, světlých a reflexních barev jim pomáhá prostor opticky rozdělit a lépe se orientovat,“ popisuje Olga Buriánková, vedoucí pražského střediska obecně prospěšné společnosti Tyfloservis, která cvičné kuchyně v České republice provozuje.
Vůbec první otevřela před pěti lety v Karlových Varech, následovaly další v Praze, Hradci Králové a Ústí nad Labem. Momentálně se připravuje pátá v Českých Budějovicích.
  |
V životě slabozrakých lidí je důležitým faktorem také světlo. „Očních vad existuje několik. Jsou lidé, kteří potřebují přitmavit, a ti, kteří potřebují světla více,“ vysvětluje Buriánková. Z tohoto důvodu obsahuje kuchyň na několika místech přidané osvětlení s různými tóny, včetně technické lampy umístěné na pohyblivém rameni, kterou je možné přesunout i nad hrnec s horkou párou. „Situace, kdy člověk se zhoršeným zrakem nevidí, jestli už se mu v hrnci vaří polévka, je poměrně běžná,“ popisuje vedoucí.
Největší problém: rozetřít máslo
U nevidomých podobné praktiky provozovat nelze. Při orientaci v prostoru se spoléhají pouze na zbývající smysly - převážně hmat, sluch, čich - a paměť. Systém ukládání věcí a striktní pořádek v kuchyni je tak pro jejich orientaci nepostradatelný. Proto nepřekvapí závěsné programy na každém rohu, aby linka zůstala vždy nejlépe prázdná.
„Našimi nejčastějšími návštěvníky jsou mladiství ve věku 18 a 19 let, kteří se chtějí osamostatnit,“ přibližuje Buriánková. Klienti se během dlouhodobých individuálních kurzů zdarma učí, jak bezpečně zalít čaj, aby se neopařili, jak oloupat brambory nebo jak ukrojit chleba. Pečou, smaží, umývají nádobí. Nejvíce problémů jim ovšem podle Buriánkové činí roztírání másla. „Jde o netradiční pohyb, který při ničem jiném nepoužijete. Pakliže jej nemáte nakoukaný, nemáte z čeho čerpat,“ tvrdí.
Indikátor hladiny vody se zavěsí na hrnek a v době, kdy se drážky namočí, začne vibrovat a pípat.
Nevidomým ulehčuje fungování v kuchyni několik skvělých pomůcek. Mezi nimi mimo jiné i mluvící kuchyňská váha, která srozumitelně a přesně hlásí naměřenou hmotnost zobrazující se na displeji, či indikátor hladiny vody. Ten se zavěsí na hrnek a v době, kdy se drážky namočí, začne vibrovat a pípat. Existují ale i další triky, aby člověk se zhoršeným zrakem hrnek nepřelil. Může například vyprázdnit rychlovarnou konvici, hrnek naplnit studenou vodou a jeho obsah poté přelít do konve.
Jako v televizním vaření
Samotné vaření pak probíhá na dvou různých typech sporáků. Kromě elektrických plotýnek ve cvičných kuchyních využívají i sklokeramickou varnou desku. Té se ale klienti v běžném životě často raději vyhýbají. „My zde sice máme manuálním ovládání, většina těchto desek se však ovládá dotykově,“ vysvětluje Buriánková.
Obavy v nevidomých vzbuzuje pocit, že by pánev či hrnec nemuseli na plotýnku umístit přesně. Olga Buriánková vidí řešení i v této situaci. „Když se plotýnka nažhaví a dáte nad desku ruku, tak se dá krásně poznat, kde to hřeje a kde ne,“ ukazuje. Zdá se, že v jejích očích není překážkou nic, o čemž postupně přesvědčuje i nás.
S neuvěřitelnou lehkostí popisuje i smažení poslepu. Za nejobtížnější považuje obracení, jehož nácvik může trvat klidně i hodiny. Nevidomým při něm ale pomáhají látkové karbanátky a palačinka. „Manšestr představuje ještě nehotové jídlo, zatímco hladká látka na druhé již usmažené,“ popisuje Buriánková.
Podle ní se dá připravenost pokrmu rozeznat rovněž dle času, sluchu a čichu. Podstatu úspěšného vaření ovšem přisuzuje hlavně pečlivé přípravě. „Každá ingredience musí mít své místo. Je to jako v televizním vaření,“ uzavírá s nadsázkou.
