Lidovky.cz

Podepisovali Slováci Chartu 77? Nikdo se jich neptal a nikoho moc nezajímali

Česko

  7:54
Oblíbeným českým stereotypem při výkladu „normalizačních“ dějin je jakési omluvné popisování opoziční situace na Slovensku. Charta 77 tu měla jen minimální ohlas, ostatně čistky zde byly podstatně menší, stejně jako represivní tlak na společnost.

Spisovatel Dominik Tatarka patřil k nemnoha slovenským signatářům Charty 77. Důvodem jeho připojení se k Chartě byla i ta okolnost, že právě tou dobou v Čechách pobýval. foto: TAYLOR LIBAČTK

Říká-li se však jedno, sluší se dodat i druhé. Ohlas Charty na Slovensku je od počátku problematickou otázkou, neboť připusťme, že Slováků se nikdo neptal, co si o věci myslí, a hlavně není znám žádný výraznější pokus o získávání zakládajících signatářů na Slovensku. Argument, že z Bratislavy se podpisy pod základní prohlášení Charty 77 neobstarávaly, neboť na to nebyl čas, vlastně jen dokládá, jaký význam v pohledu z Prahy slovenská účast měla.

Nepodepsali, ale spolupracovali

Podpis filozofa Miroslava Kusého v lednu 1977 po zveřejnění Charty 77 byl na čas jediný „autentický“ podpis ze Slovenska – předchozí podpisy spisovatele Dominika Tatarky a historika Jána Mlynárika ovlivnila skutečnost, že v dané době pobývali v Čechách. Následovalo postupné připojení tří desítek signatářů, ovšem toto číslo nemá nic společného ani s potenciálem, ani se směřováním slovenského odporu vůči režimu.

Svůj podpis k Chartě 77 nepřipojily ani známé opoziční postavy jako Ján Čarnogurský či Milan Šimečka, přestože oba disidenti na její činnosti poměrně úzce participovali, včetně přípravy dokumentů. Nepodepsal ani Alexander Dubček, což údajně vysvětloval takto: „Já jsem nemohl být jedním ze signatářů Charty, já jsem mohl být jen jedním ze zakladatelů.“ Jiní ale vzpomínají, že neprojevoval přílišnou ochotu se s Chartou 77 propojit.

Absurditu situace ještě podtrhovala skutečnost, že primárním zdrojem informací o Chartě 77 byla „anticharta“, podepisovaná na Slovensku stejně jako v Čechách – slovy Martina Šimečky, režim uvažoval federálně, zatímco disidenti pragocentristicky. Zatímco jedním z motivů přibývajících českých podpisů byla solidárnost s již perzekvovanými staršími signatáři, na Slovensku k jeho uplatnění chyběli právě oni starší signatáři.

Ojedinělé tak bylo gesto dvou slovenských duchovních – Róberta Gombíka a Mariána Zajíčka –, kteří odcestovali do Prahy pro informace, Chartu 77 navzdory rozmlouvání Pavla Kohouta posléze signovali a pokoušeli se o její rozšiřování po Slovensku.

Celý text dalšího dílu speciálního seriálu Lidových novin o vzniku Charty 77 a historii českých protikomunistických aktivit najdete ve čtvrtečních LN.

CHARTA 77

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.