Lidovky.cz

Jak StB kontrolovala chartisty? Přes známé i ‚hluchými‘ videokamerami v kočárku

Česko

  14:38
„Zajištění konspirace sledování patří mezi základní požadavky naší práce, je jí proto věnována prvořadá pozornost při organizaci jednotlivých akcí,“ píše se ve vnitřním zpravodaji StB.

Kočárek KT-1 s plnou zpravodajskou výbavou foto: ABSReuters

K základním úlohám Státní bezpečnosti patřila vedle preventivní a represivní také zpravodajská činnost. Informace státobezpečnostního významu získávala, soustřeďovala a soustavně vyhodnocovala kontrarozvědka StB. Většina lidí si v této souvislosti představí „šmírování“ opozice tajnými spolupracovníky (agenty) bezpečnosti.

A StB při své zpravodajské činnosti skutečně využívala zejména tajné spolupracovníky, důvěrníky (občasné, ale registrované informátory), zpravodajskou techniku a sledování. Používala ale i „veřejné prameny“, ke kterým patřili například zaměstnavatelé chartistů. Že by ale Státní bezpečnost vůči Chartě 77 používala nějaké výjimečné metody práce, se říct nedá.

Mnoho informací se podařilo získávat pomocí dlouhodobých či krátkodobých odposlechů, které StB v 80. letech označovala krycími jmény diagram a statistika. Vítaným zdrojem se staly i telefonní rozhovory – jejich monitoring StB již v roce 1980 ukryla pod později frekventovaný termín přestavba.

Státní bezpečnost se ovšem také vloupávala do bytů odpůrců režimu, aby zde „realizovala“ tajnou technickou prohlídku (analýza), popřípadě je skrytě pozorovala a fotografovala (aparát). Nelámala si hlavu ani s listovním tajemstvím a vyvinula několik typů kontroly korespondence, pochopitelně bez souhlasu soudu.

Důvěrník Miloš a sledování prezidentských ambicí. Trumpovi byli pod dohledem StB

Sledování poskytovalo spíše jen pomocné poznatky: že se sledovaný s někým sešel, jak se choval či jaké místo navštívil. Technika, kterou StB používala, totiž nebyla příliš dokonalá. Například 23. ledna 1977 vysílala Československá televize v rámci kampaně proti Chartě 77 dokumentární film Vysoká hra. Na záběrech pořízených v pražském parku zachytila StB setkání režiséra Oty Ornesta s prvním tajemníkem kanadského velvyslanectví Williamem Bonthronem, který působil jako spojka k Pavlu Tigridovi. Videokamera, kterou StB použila, však nedokázala pořídit zvukový záznam (účinek na zatčeného Ornesta při výsleších to však mělo...).

Kromě výsledků lustrací v mnoha vlastních evidencích (Veřejné bezpečnosti, Správy pasů a víz, v Evidenci zájmových osob aj.) získala StB nejednu cennou informaci oficiální cestou od podnikového vedení, stranických či odborových funkcionářů, popřípadě od angažovaných občanů. Stranou nezůstaly ani společenské organizace. Umně však dokázala využít také údaje získané od samotných signatářů, kteří někdy při výsleších ztratili potřebnou obezřetnost.

Špionážní výbava k odposlechu
Špionážní výbava k odposlechu

StB vytvářela k problematice Charty 77 síť nových agentů a „politicky vychovávala“ ty stávající. Útvary pro boj s vnitřním nepřítelem disponovaly na počátku 80. let více než 4300 agenty. Při verbování ke spolupráci byly mimo jiné využity i vynucené pohovory, během kterých byl dotyčný informačně vytěžován a tajně nahráván, což následně posloužilo jako kompromitující materiál.

Přetížená StB

Lidé pohybující se v chartistických kruzích, kteří byli ochotni s StB spolupracovat, představovali přirozeně mimořádný zdroj informací. Takový byl také agent ARNOL (vlastním jménem Arnold Keilberth), těšící se zvláštnímu postavení spolupracovníka a dopisovatele zahraničních tiskových agentur (pracoval také pro televizní stanici ZDF). Často se dostal k informacím o vznikajících dokumentech Charty 77 a o chystaných akcích. S předstihem tak předával poznatky, které StB nepochybně umožňovaly provést účinná paralyzující opatření.

Kvůli StB nedostal Srp osvědčení, teď o něm bude rozhodovat. Na popud Zemana

Jedním z významných dokumentů, o nichž informoval, byla Pražská výzva z března 1985, otevírající mimo jiné otázku znovusjednocení Německa. O diskusi autorského okruhu a průběhu přípravy dokumentu informoval již na schůzce se svým řídícím důstojníkem 5 .února 1985 a posléze dodal i vlastní exemplář výzvy.

Z archivních dokumentů ovšem vyplývá, že po celou dobu jeho působení panoval velký nepoměr mezi množstvím informací, které ARNOL získal, a analytickou (ne)schopností pracovníků StB. Kromě pomyslných ideologických brýlí, které příslušníci kontrarozvědky sundávali spíše výjimečně, se totiž 1. odbor X. správy, v jehož kompetenci bylo „potírání“ disentu, potýkal s podstavem pracovníků.

Náčelník odboru Karel Vykypěl v této souvislosti v únoru 1983 upozornil, že v předchozím roce bylo odpracováno přes tři tisíce přesčasových hodin a na každého pracovníka 1. odboru připadlo v průměru tři a půl svazku aktivního rozpracování. To podle Vykypěla snižuje kvalitu rozpracování a navíc „může mít později zdravotní i sociální důsledky“ pro příslušníky odboru.

Škála informačních zdrojů StB byla ale opravdu široká a politické policii se podařilo nashromáždit rozsáhlé množství poznatků, často ryze osobního charakteru. StB se snažila kontrolovat „objekty“ svého zájmu v místě bydliště, na pracovišti i v okruhu disidentů. Získané informace pak využívala nejen k vytváření zpráv o bezpečnostní situaci pro nejvyšší stranické vedení, ale s jejich pomocí dále tzv. rozpracovávala představitele opozice, zneužívala je k jejich kompromitaci a k omezování akceschopnosti „vnitřního nepřítele“.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.