V lednu 1987 vydala Charta dokument Slovo ke spoluobčanům, v němž vyzvala k větší občanské odvaze a angažovanosti. Vznikaly nové opoziční skupiny, Chartou symbolicky či personálně zastřešené, které se odvážily veřejně vyjádřit svůj odpor ke komunistickému režimu. Některé iniciativy vycházely vstříc informačnímu věku a orientovaly se na mezinárodní spolupráci, jako Východoevropská informační agentura disidentů Petra Uhla, Tomáše Pospíchala a Jana Urbana, Polsko-československá solidarita či Společenství přátel USA. Důležitou roli v procitání k aktivnímu občanství hrálo Sdružení katolických laiků Pokoj na zemi, založené Augustinem Navrátilem, ale i další náboženské a sekulární aktivity.
Mladší odpůrci režimu se sdružovali do skupin, které se profilovaly nátlakovým charakterem a využívaly veřejných fór a pouličních demonstrací k publicitě svých témat a kritik. Patřily sem Nezávislé mírové sdružení – iniciativa za demilitarizaci společnosti, Mírový klub Johna Lennona či monarchisticky orientované České děti Petra Placáka.
Vedle nich, často ve spolupráci s nimi, vznikaly politicky profilované kluby jako Československá demokratická iniciativa Emanuela Mandlera, Bohumila Doležala a Karla Štindla v roce 1987; o rok později Hnutí za občanskou svobodu a počátkem roku 1989 Klub za socialistickou přestavbu Obroda, který založili bývalí reformní komunisté. Společnou snahou nových iniciativ bylo různými způsoby – někdy ve shodě, jindy ve sporu o prostředky – přimět rigidní režim k uvolnění. Jejich společenský vliv však zůstával limitovaný v důsledku mediálního monopolu KSČ a policejní a soudní perzekuce jeho odpůrců.
Glasnosť v mezích zákona
Změny v Sovětském svazu po nástupu Michaila Gorbačova v roce 1985 přiměly k reakci i československou vládnoucí garnituru, ukolébanou dlouholetou stabilitou. Vyrovnat se musela především s podstatným prohloubením reformně komunistického kurzu, k němuž dalo impulz zasedání ústředního výboru KSSS v lednu 1987. Na něm se prosadila politika glasnosti – svobody slova. Koncem téhož roku tak byl nucen odejít z funkce generálního tajemníka Gustáv Husák.
Avšak ani tato a další změny v nejvyšším grémiu KSČ nebyly podepřeny vůlí ke skutečné demokratizaci, jak tomu bylo v obrodném procesu roku 1968, jehož základní rysy nápadně připomínaly Gorbačovovo reformní úsilí. Na pořadu dne byl opatrný a řízený posun k volnějšímu typu diktatury bez zahrnutí opozice, kterou režim považoval za slabou a společensky zanedbatelnou.
Výročí Charty 77
