VZP jí nechce zaplatit konopí. Pacientce s šesti jointy denně ministerstvo nepomůže

Jde o bezprecedentní případ. Skoro padesátiletá Martina Kafková z Týna nad Vltavou denně užívá léčebné konopí, aby se zbavila silných křečí a nesnesitelných bolestí. Od svých sedmadvaceti let trpí roztroušenou sklerózou, jak v minulém týdnu upozornil server Lidovky.cz

Oslovil politiky i OSN

Loni požádala Všeobecnou zdravotní pojišťovnu o přiznání individuální náhrady této látky. Ta ovšem žádost i napodruhé odmítla. Otec proto v zoufalosti oslovil několik politiků, veřejnou ochránkyni práv i zvláštní zpravodaje při OSN. Žádal je o pomoc. Jeho snaha ovšem byla marná.

A ministerstvo zdravotnictví, které by mohlo do v celé záležitosti vnést jiné světlo, se do případu těžce nemocné pacientky zřejmě nehodlá veřejně vložit. A to i přes to, že se o spor mezi oběma stranami v minulém týdnu začal zajímat i další člen vlády, ministr financí Andrej Babiš. Na Čapím hnízdě se za ním totiž zastavil otec pacientky Zdeněk Majzlík a celou situaci mu vylíčil.

„Diagnostikovali jí (pacientce Kafkové) progresivní formu (roztroušené sklerózy) ve 27 letech, teď je jí 50 a neuvěřitelně trpí. Samozřejmě vyzkoušela všechno, ale až po jedné věci se jí fakt ulevilo: indickém konopí. Od té doby její otec píše desítkám politiků i policajtům a snaží se prosadit, aby to mohli pěstovat u sebe doma - pro vlastní potřebu,“ napsal na svém oficiálním facebookovém profilu vicepremiér Babiš.

„Kupovat zahraniční preparát by stálo 64 tisíc měsíčně a český 23 tisíc. Stejné číslo: 23 tisíc je počet lidí u nás postižených roztroušenou sklerózou, z toho čtyři tisíce už jsou v tom nejhorším stádiu. Takže jsem se rozhodl: napíšu dopis ministrovi zdravotnictví, poradím se s doktory a přijdu s návrhem, jak těmhle lidem pomoct. Když už stát zakazuje pěstovat si konopí na zahradě pro svou potřebu, tak ať všem, kteří lékařské konopí potřebují, ho proplatí v plné výši,“ uvedl dále.

Ministerstvo nicméně už dospělo k jednoduchému závěru. „Zda VZP ve vámi uvedeném případě postupovala správně nemůžeme hodnotit, neboť nemáme k dispozici příslušnou lékařskou dokumentaci,“ uvedla ve stručnosti na dotaz serveru Lidovky.cz mluvčí resortu Štěpánka Čechová.

V obecné rovině ale k případu opakuje argument pacientky i jejích právních zástupců z devítistránkové žaloby, jež má redakce k dispozici. Odkazují se totiž na zákon o veřejném zdravotním pojištění. „Obecně platí, že příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby (včetně léčiv) jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností a existuje předchozí souhlas revizního lékaře,“ interpretovala paragrafy Čechová.

Zároveň dodala: „Pokud určitý léčivý přípravek není hrazen ze zdravotního pojištění, neznamená to, že jej pacient musí vždy uhradit v plné výši.“

Pokud by revizní lékař neschválil žádost o úhradu léčiva, má prý pojištěnec právo odvolat se. „Ministerstvo zdravotnictví ale nemá v takovém případě možnost aktivně zasáhnout, neboť mu taková kompetence nepřísluší. Řešení postupu revizního lékaře je záležitostí dotčené zdravotní pojišťovny,“ dodala mluvčí.

S argumentací ministerstva ostře nesouhlasí otec pacientky, který veškeré byrokratické záležitosti vyřizuje za ni a z úředních vyjádření je již unavený. Tvrzení ministerstva zdravotnictví, že nemá možnost do postupů VZP a vlastně i Státního ústavu pro kontrolu léčiv zasahovat, nejsou tak zcela pravdivé. Protože i tyto organizace jsou v určitých směrech řízeny politiky,“ říká důchodce Zdeněk Majzlík.

A dodává: „Ukázkou budiž i rozhodnutí vlády Německé spolkové republiky, kde tento systém je nastaven obdobně. Tam, když Nejvyšší správní soud v Kolíně nad Rýnem rozhodl, že pacient, který nemá prostředky na to, aby si kupoval léčebné konopí z lékárny, má právo si toto konopí vypěstovat sám. Na to vláda NSR, aby tomuto zabránila reagovala tak, že rozhodla, že každý pacient, který dostane od svého lékaře specialisty recept na odběr konopí z lékárny, toto konopí v lékárně na tento předpis dostane zdarma.“

Stejně podle Majzlíka může rozhodnout i česká vláda. „Jen by k tomu musela dostat podnět od ministerstva zdravotnictví, které by se ovšem touto problematikou muselo zabývat alespoň trochu,“ míní.

Nespokojen je navíc s revizním posudkem, který nechala pojišťovna v souvislosti s nemocí jeho dcery vypracovat. „Pokud se jedná o práci revizních lékařů, ta naprosto nemá nic společného s kvalifikovaným posuzováním skutečného stavu, v jakém se pacient nachází. Jak může neurologický problém a jeho řešení neurology posuzovat zubařka? A proč pod žádnou zprávou z VZP, kterou jsem od nich během naší komunikace dostal, nebyl podepsán ani jeden neurolog?“ uvedl Majzlík.

Vadí mu také to, že systém rozhodování o případě úhradě je příliš zdlouhavý. Jako by si pacienti mohli svou nemoc odložit, říká rozzlobeně otec pacientky. „Oni se nejprve poradí, pak napíší svůj první názor, pak si to rozmyslí pacient, napíše odvolání, a tak to může běžet dlouhou dobu. Moje dcera si ale svou nemoc a její průvodní znaky odložit nemůže. Ona buď to konopí má, a pak je schopna nějak přežívat s problémy, které se dají snést, nebo to konopí nemá, a pak se opět dostane do stavu naprosté ztuhlosti, opět bude mít pocit, že její křeče jí polámou kosti, a opět bude moci vyměšovat jen díky neustálému vyplachování střev,“ rozčiluje se otec téměř padesátileté pacientky.

Částečně ochrnutá Kafková začala mít vážné zdravotní problémy již ve svých sedmadvaceti letech. Tehdy poprvé zakopla na rovném chodníku. „Zasmáli jsme se tomu, protože neměla o co zakopnout,“ líčil otec momenty, kdy ještě netušil, co se jeho dceři děje.

Odkázaná na elektrický vozík

Bezdůvodné klopýtání se ale objevovalo čím dál častěji. K tomu se přidávalo i motání hlavy a další potíže. Rok nato chodila Kafková o berlích. V průběhu dalších dvou let skončila na vozíku. Dnes ho s ohledem na pokročilý stav nemoci nemůže už ani ovládat. Sama totiž nezvládá žádné úkony. Když výjimečně píše e-mail, ťuká kloubem do klávesnice. Jednu větu píše i několik minut.

Pomoct ji nedokážou už ani její rodiče-důchodci. „Jen ji položit do vany, je téměř nemožné,“ říká otec. Kafková proto žije v ústavu sv. Josefa v Žirči, který se specializuje na pacienty s roztroušenou sklerózou.

„Před dvanácti lety Martině její lékařka řekla, že už nemůže navyšovat dávky léků, protože by to pro ni mělo fatální následky. Nato dcera úplně ztuhla. Měla silné křeče a bolesti. Ležela v posteli jak prkno. Někdy jsem ji třeba našel ležet na zemi. Sama se nemohla zvednout. Je jak hadrová panenka,“ vypráví Majzlík, který je již v důchodu.

Párkrát potáhla a křeče polevily

Po několika měsících, které otec popisuje jako „čirou hrůzu“, přišel pro pacientku zásadní zlom. Kamarád ji nechal poprvé potáhnout z konopné cigarety. „Párkrát si dala. Křeč ji hned pominula. Pomáhalo jí to,“ popisuje jediné chvíle, kdy se dokázala jeho dcera radovat. Navzdory špatným vyhlídkám. Ví, že se nemůže trvale vyléčit. „Alespoň povolily ty ukrutné bolesti. Konzultovala to proto se svou lékařkou. Ta jí řekla, že jestli jí to pomáhá, tak ať kouří dál, ale že sama jí to předepsat nemůže,“ vzpomíná Majzlík.

Chybí léčebné konopí. Stát selhal, dovozce ze zahraničí nemá, stěžuje si obránce pacientů

Tehdy ještě nebylo léčebné konopí dostupné v lékárnách. Na pulty se dostalo teprve v loňském roce. Kvůli ceně na něj ale dosáhli jen někteří pacienti. Vysoká cena byla překážkou právě i pro Kafkovou, jejíž příjem tvoří primárně invalidní důchod.

„Léčebné konopí ale musí užívat nadále. Pomáhá jí od křečí i bolestí. Denně vykouří asi šest jointů, což jsou tři gramy konopí. Další tři gramy po dvou dávkách si dává do jídla. Na oběd a na večeři,“ líčí nešťastně její otec. Ačkoli nemá šanci na uzdravení ze zákeřné choroby, konopí ji alespoň částečně zlepšuje kvalitu života.

V loňském roce požádala VZP o přiznání individuální náhrady. Odkazovala se na zákon o veřejném zdravotním pojištění. Jenže pojišťovna tuto žádost odmítla. Kafkové nepomohlo ani následné odvolání. Na začátku března proto k Městskému soudu v Praze podala správní žalobu. VZP nicméně argumenty Kafkové a jejích advokátů, Vladislavy Křivové a Michala Vítka, kteří poskytují klientce bezplatné právní služby, nebere v potaz.