Lidovky.cz

Marek Eben: po krk v české smetánce

Kultura

  14:09
KARLOVY VARY - Málokdo absolvoval tolik společenských akcí a hovořil s tolika známými lidmi jako Marek Eben. S jedničkou mezi moderátory o jeho úzkostlivé pečlivosti, fanynkách s dávným datem narození, nabídce dělat prezidenta a o nové řadě StarDance.

Marek Eben (49) leží ve smokingu na míru (módní odborník ho před časem odhadl na 60 000 Kč) v mramorové císařské vaně apartmá Franz Josef karlovarského Grandhotelu Pupp. „Jen aby nikdo neviděl, že jsem do ní vlez’ v botách,“ děsí se populární moderátor. A teprv pak si uvědomí, že takhle bude na titulu Pátku.

Jak si lehal do mramoru, ukázalo se, že má krátké ponožky. „Chyba! Velká chyba! Noha je příšerně hnusná, to úplně nesnáším. Na tom se prohrávají prezidentské volby,“ plísní se herec a muzikant, který dnes pendluje mezi Prahou a Karlovými Vary, kde si tři sta metrů od odpaliště jedničky golfového hřiště postavil dům.

Jiří Bartoška, René Zellwegerová a Marek Eben.Ale nepředbíhejme. Právě teď nás teprve vítá v poloprázdné hotelové hale a zdálky vypadá jako vrchní, který je připraven donést nám kávu a pak nás hbitě zkasírovat. Z velkoplošné televize za ním se line zvučná ruština.

* Máte pověst noblesního moderátora. Lze si vás objednat na podnikový večírek?To víte, že jo. A zažil jsem firemní večírky, které byly de facto lepší než takzvaně kulturní večery. Protože bohatá firma, která si chce udělat večírek, chce to nejlepší – a taky to dostane, protože prostě zaplatí. Absolvoval jsem třeba večírek Kooperativy ve Španělském sále na Hradě, kde vystupoval legendární violoncellista Mischa Maisky. A kdybyste nevěděla, že je to firemní večer, řekla byste, že jste na Pražském jaru. Navíc interpreti nemají takové nervy, jako když vidí v první řadě deset kritiků z Hudebních rozhledů. Samozřejmě ale můžete sáhnout vedle.

* To se přihodilo i vám?
Několikrát. Třeba když si zapomenete zjistit, jaké bude uspořádání sálu. Když vidím, že je to v sále na stojáka, že jsou tam takové ty vysoké banketní stolky, u nich stojí lidi a mají nalité drinky, vím předem, že moje moderátorské šance jsou nulové. Protože oni už mají dávno rozpovídáno. Je to společenská záležitost a Eben je tam kulisa.

* Není pro vás potupné, když se snažíte být vtipný a lidi se u toho ládují roastbeefem?
No jedno to nikomu není. Jako moderátor jsem závislý na pozornosti diváků. A já se připravuju na firemní večírek úplně stejně pečlivě jako na StarDance. Mě by to ani jinak nebavilo. Když si začnete říkat: No je za to docela dobrý honorář, to si prostě střihnu, přežijete to a lidi to přežijou taky. Ale vy je nepobavíte, a tím pádem jde na vás chandra.

* Je možné najmout si vás i na soukromý večírek?
Abych se přiznal, to se mi ještě nestalo. Takováhle nabídka, to je ale přesně ta chvíle, kdy můžete číselně vyjádřit svou sebeúctu. Kam až jde.

* A kam jde ta vaše?
No to právě ještě nevím. (směje se) Ale samozřejmě že vám nebudu tvrdit, že jsem takový morální skvost, že kdyby mi někdo řekl: „Víte co? Já vám dám prostě...“ ale to by musela být taková částka, kterou si vůbec neumím představit, že by mi někdo zaplatil za večer. Protože pak začnete uvažovat jinak. Hrome, možná bych to udělat měl. Protože co by se všecko s tím dalo dělat – dát to na charitu, někomu pomoct. Vlastně byste ty prostředky jen přesunul, ne? Ale tuhle zkušenost nemám.

* Kdy se moderátor cítí nejtrapněji?
Když uděláte věcnou chybu. Třeba když někomu spletete jméno, to je opravdu nepříjemné. Jména jsou nejhorší. Ze všeho se jakžtakž můžete dostat, ale ze jména nikdy. Já i když se hodně dobře připravím a dělám to spatra, jména si stejně napíšu. Aspoň si to dám do kapsy. To je takové zvláštní pravidlo, že když jsou v té kapse, většinou budou i v té hlavě. Ale když si deset vteřin před vystoupením řeknete, zatraceně, neměl já jsem si to jméno radši napsat? Tak je skoro jisté, že ho nebudete vědět.

* Třetího listopadu začne Česká televize vysílat druhou řadu StarDance. Zažila jsem na loňské generálce, že jste místo svých výstupů říkal jen blablabla. Bojíte se vystřílet si vtipy už na zkoušce?
To dělám vždycky, protože je mi žinantní vykládat nějaký vtip dvakrát. Když máte nastoupené ty páry před sebou a mluvíte k nim, tak jestli jim něco z toho, co řeknete, přijde vtipné, tak jenom jednou. Já to dělal i na TýTý. My přišli na generálku a já povídám režiséru Paukertovi: Víš, Ivo, mně je blbý říkat to před štábem, protože stejně se nikdo na generálce smát nebude. A já pak budu mít depresi, že je to úplně blbý. To si radši to riziko podstoupím až večer.

* Když kromě režiséra nikdo neví, co budete říkat, je velké pokušení v přímém přenosu říct něco fakt pikantního?
No to teda ano. A taky je těžké tu brzdu furt mít, občas vás tak pálí jazyk. A jsou to setiny vteřiny, kdy se musíte rozhodnout, jestli to je ještě únosné, nebo přes čáru. Občas vás totiž taky napadnou věci, které by asi diváka opravdu pobavily, ale shodily partnera.

* Vzpomenete si na nějaký takový okamžik?
Na festivalu ve Varech třeba uváděl jeden maďarský režisér svůj film a ten jeho úvod byl možná delší než ten film. Mluvil amluvil a já viděl, jak se ta atmosféra propadá. Pak to bylo už chvíli hodně trapné. Ale když to ten dotyčný vydrží dost dlouho, odrazí se nálada ode dna a začne to zase po té křivce stoupat nahoru, stane se z toho happening. A to se přesně stalo. Takže jsem byl rád, že jsem to nijak nekomentoval, protože ke konci už se lidi fakt váleli smíchy a já taky.

* Jsou pro vás přímé přenosy adrenalinová záležitost? Prožíváte to ještě, i po tolika letech?
Bestiální je to. Děs. My tam například při StarDance máme nahoře takovou kukaň, kde stojíme v zákulisí, a to je teda opravdu místo hrůzy. Protože vy nikdy nevíte, co bude fungovat. A je tam taky spousta jmen a údajů, které nesmíte zvrtat. Vloni jsem při StarDance používal malé desky, kde jsem měl scénář. Já se do toho snažím nekoukat, ale mám to v ruce. Na generálce jsem zjistil, že ty bílé papíry kousek přesahujou ty černé desky. A když máte černý smoking, černé desky s ním splynou. Marek Eben.Ale když přes to kouká bílý okraj, je to zbytečně vidět. Tak mi to v produkci ustřihli. Já jsem zvyklý vše kontrolovat třikrát, a když třeba dělám velký přenos z festivalu ve Varech, jeden scénář mám na pultíku a druhý v kapse, protože nikdy nevíte, kdy do pultíku někdo strčí a rozsype se to. Taky si pečlivě čísluju stránky. Jenže tady jsem to nestačil zkontrolovat, k něčemu mě zavolali. Tak se to spustilo a já zjistil, že mi dvě stránky chybí. Věděl jsem, že mám uvést další pár, a nemohl si vzpomenout koho! A to byla infarktová chvíle. Vzpomněl jsem si možná tak deset vteřin předtím, než jsem tam vlez’.

* Je to takový adrenalin, že byste už měl bez přímých přenosů absťák?
Vůbec. Kdyby mi řekli, že to budou předtáčet, budu nejšťastnější člověk na světě. Má to jedinou výhodu, že to trvá pětapadesát minut a je to hotové. Nic se nepředělává. Protože když se předělává, celý štáb k tomu přistupuje přece jen ležérněji. Představte si, že máte dlouhý úvodní sermon, přijdete do studia a tam sedí kompars. Pobavit kompars je skoro nemožné. Protože divák si má zaplatit. Běda když někdo naopak platí diváka, protože placený divák kouká, kdy už bude doma. Takže se hodně snažíte a lidi se zaplaťpánbůh docela baví. Načež kameraman řekne: „Já si to trošku přesvítím. Uděláme to ještě jednou, pane Eben.“ Pak už se nebaví nikdo. A přesně tenhle záběr se bere, protože kameramanovi se líbí.

* Na co ze StarDance se nejvíc těšíte?
Já se těším na ty lidi. Já byl domluven s Českou televizí, že podepíšu smlouvu až ve chvíli, kdy budu vědět, kdo tam bude. Mně se na té letošní sestavě líbí, že je taková neestrádovitá. Že tam najdete typy, o kterých by vás ani ve snu nenapadlo, že by do toho mohly jít. Třeba Jirka Schmitzer, to byla velká náhoda. My hledali někoho, koho budou lidi milovat jako Vaška Vydru. Mě napadl Mirek Vladyka, ušatej kluk, který zdánlivě do fraku nepasuje. Ale on říká: „Člověče, já tančím strašně rád, ale nepoznám první dobu. Ale víš, kdo by do toho šel? Schmitzer.“ Já povídám: „To si děláš psí uši – Jirka že by do toho šel?“ Prý by to pro něj byla výzva. Takže kdybych měl říct hlavní motivaci, proč jdu do druhé řady StarDance, tak kvůli tomu, abych uviděl Jirku Schmitzera v latinskoamerickým ohozu. U toho chci bejt!

* Společenský tanec patří do světa elegance. Postrádáte ji v životě?
Chybí mi to, já mám tyhle věci docela rád. My třeba máme biliárový klub, kde jsme si před mnoha lety dali do stanov, že se bude chodit ve vestičce a s motýlkem. A že džíny se nepovolujou. Samozřejmě když přijdete v neděli večer domů a máte se převlíkat do košile a vestičky, moc se vám nechce. Ale když tam pak přijdete, ono to pozvedne laťku, lidi se trošku jinak chovají. I když je to jen vnějškový efekt a z burana neuděláte lorda tím, že mu dáte vestičku.

* Když jsme u buranů, co dělá váš anonym, o kterém jste vyprávěl vminulém rozhovoru pro Pátek?
Ty jeho vystřihovánky chodí pořád. A on je pilný, má spoustu oblíbenců, v divadle nám píše asi čtyřem, Jirkovi Lábusovi i Jirkovi Schmitzerovi nebo taky mému bráchovi.

* Prodělal za tu dobu nějaký vývoj?
Moc ne, vtipné to teda pořád není. Anonym, který vám spílá vtipně, to je radost. Takového jsem taky měl. A někdy jsou to úžasné formulace. Třeba když jsme dělali Plovárnu s Jirkou Bartoškou, tak Barťák samozřejmě hulil i tam. A okamžitě napsal nějaký zarytý nekuřák, spílal mi, jak jsem to mohl připustit. A stvořil větu: „To prase narkomanské mělo v jedné ruce zapálenou cigaretu a v druhé krabičku s nimi.“

* Kdy jste si vy sám ve svém životě připadal nejelegantněji?
Já jsem o tom nikdy takhle neuvažoval. Asi i proto, že když si člověk, který má normální povolání, navlékne oblek nebo smoking, přijde už s tím ta nálada, že teď jde teda do toho velkého světa, mezi ty krásné ženy, mezi ty sklenky šampaňského. Já do toho lezu jako do montérek. Pro mě je smoking montérky. Když si to obléknu, tak vím, že tam sice budou korzovat ti krásní muži s krásnými ženami, ale já budu trčet v zákulisí, v nějaké zaplivané cimře, a do poslední chvíle mít nervy.

* Připadáte si elegantně, když hrajete golf? Dočetla jsem se, že ho vymysleli skotští pastýři, když si krátili dlouhou chvíli odpalováním ovčího trusu holí...
Nemyslete si, když přijdete na nějaký turnaj, ono tam těch pastevců najdete pořád dost. Nevymizeli, jen se trošku líp oblíkli. Já si teda občas připadám opravdu elegantně při tom švihu. Dokud mě někdo nevyfotí. Pak je to něco zdrcujícího.

* Setkáváte se s celebritami na festivalu ve Varech i na Plovárně. Řekl byste, že u nás dnes existuje společenská smetánka?
Smetánka? Už když se to řekne, tak to zní pejorativně. Na tom se zřejmě podepsalo čtyřicet let komunismu, kdy se na notu závisti permanentně hrálo. Společenská smetánka je jakoby to, co fotí bulváry. To ale není ta skutečná smetana společnosti, morální, vzdělaná. Tam mohou být i lidi neznámí, kteří se hodně namáhali a něčeho dosáhli, ne že si sedli včas do nějaké správní rady nebo jim někdo dobře poradil koupit akcie. Je tu spousta kvalitních lidí, jen se to moc neví. Mediální obraz společnosti je pokřivený, protože kvalitní lidi, to není nic, co by moc zajímalo média. Z nich získáváte pocit, že kolem nás jsou jen lidi, kteří buďto jsou ve vazbě, nebo půjdou do vazby, nebo se jí těsně vyhnuli.

* Žijete dnes napůl v Karlových Varech. Jak tady vypadá lázeňský život?
Abychom byli přesní, žiju za Vary. V malé vesničce, která je od lázeňského kolotu na hony vzdálená. Je tam pár domečků a samí normální lidi, kteří prostě pracujou. Starousedlíci i naplavenina. Ale když se vám zasteskne po tom kolotu, za osm minut jste tam.

* Podepsalo se nějak na místní atmosféře to množství Rusů?
Tak to víte, že jich je tu hodně. Já se ve Varech většinou pohybuju na úsečce Pupp–Thermal, kde moc Čechů neuvidíte, už jen proto, že jsou tu restaurace dražší. A samozřejmě že člověk po těch čtyřiceti letech socialismu má na azbuku prostě idiosynkrazii, přecitlivělost. Nicméně obchodníci amajitelé restaurací ve Varech říkají, že jsou vlastně s ruskou klientelou velmi spokojení. Všechno chtějí vidět, někteří hodně utrácejí. My ty Rusy pořád řešíme. Ale když přijedete do San Franciska, narazíte tam na čínskou čtvrť, velkou asi jako Karlín. Jsou tam jen čínské nápisy, žijí tam Číňani, kteří se za celý život nenaučili ani slovo anglicky. A nikdo to neřeší.

* Máte už nějakého ruského kamaráda?
U nás ve vesničce bydlí tři ruské rodiny a jsou to absolutně bezvadní sousedi, milí, komunikativní. A taky tam máme golfové hřiště, o které se stará kluk z Ukrajiny, „náš Dima“. A Dima je jeden z nejpracovitějších lidí, které jsem v životě viděl. Já se na něj rád koukám, protože manuální zručnost je něco, co mi není dáno. Před časem mou Marek Eben.ženu napadlo, že náš pes Eda nemá u domu patník. No ale kde mám sehnat patník? Zeptal jsme se Honzy Hojtaše, což je náš kameraman a režisér na Plovárně, který sežene všechno, akorát to má tu drobnou vadu, že v nejvyšší kvalitě. Taky mi asi za dvacet minut volal, že pro mě má krásný patník, a ne ledajaký, ale asi sto padesát let starý kámen, kterým si sedláci značili svoje pozemky. Stojí patnáct set korun. No tak... že bych to do Edy nevrazil? Tak jsem koupil za patnáct set patník, aby na něj Eda mohl zvedat nohu. Dali mi patník do kufru auta. Chtěl jsem ho trošku posunout, ale nehnul jsem s ním ani o centimetr. Přijel jsem s tím do Varů, zavolal Dimu, jestli by nesehnal ještě tak tři sousedy. A než jsem se otočil, Dima patník popad’ a už byl na záhonu.

* Politické strany právě teď usilovně hledají Antiklause. Na Aktuálně.cz jste v anketě, koho by Češi na Hradě viděli nejraději, zvítězil. Už vám to některá strana nabídla?
Já byl osloven několikrát, jestli bych nechtěl kandidovat do sněmovny nebo do Senátu. Ale to fakt není nic pro mě.

* Prezidenta byste bral?
Já myslím, že když se to má dělat pořádně, musíte úplně zapomenout na nějaké osobní ambice. To by měla být služba, ten člověk by měl sloužit národu se vším, co k tomu patří, a se všemi omezeními. A já si nemyslím, že bych byl až tak velký altruista, že by se mi do takové oběti chtělo. Divadlo bych nemoh’ hrát, s kapelou bych nemoh’ hrát, všude by člověk musel chodit s ochrankou, soukromí žádné. Ale nejhorší ze všeho je, že na té domácí scéně je to vlastně pořád jakýsi speciální handl. K prezidentovi stále chodí někdo smlouvat. To musí hrozně lézt na nervy. Taky na to musíte být profesně disponovaný, to ti naši poslední dva prezidenti byli oba. Václava Havla to prostě zajímalo a vzrušovalo. AVáclav Klaus je taky člověk, kterého určitě baví číst si projevy Angely Merkelové. Já bych to nečet’ ani omylem!

* Ráda se dívám na vaše rozhovory Na plovárně. Je ale divné, jak často vás zabírá kamera a jak vy se u toho, s prominutím, trochu servilně usmíváte, asi jako já teď na vás. Nedělá vám to kameraman schválně?
To vám vysvětlím docela prostě. My s některými hosty natočíme třeba padesát minut. A když pak děláte sestřih, musí to nějak držet pohromadě. Jenže střihnout můžete jedině přes prostřih na toho druhého. Takže řada těch mých reakcí jsou i pomocné prostřihy. Nicméně to neomlouvá mé blbé výrazy, to s vámi souhlasím. Lepší ale nesvedu.

* Máte pověst džentlmena, slušného, hodného a ještě ke všemu vtipného muže. Jak moc vás obtěžují fanynky?
Víte, většina mých fanynek je spolehlivě v důchodu. To už vidím na té obálce, když to éčko na tom Ebenovi je takhle zakroucené a pak je ještě jedna klička, už to odhaduju na ročník dvacet osm. My to máme s Martinem Dejdarem rozdělené, jemu píšou slečny, že s ním chtějí mít dítě, a posílají mu fotky v plavkách. A já mám holt ty chorobopisy. Tuhle mi psala jedna ctitelka milý dopis: „Trpím písečnatostí ledvin, v důsledku čehož mi otékají obě dk.“ Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, že jsou to prostě dolní končetiny. Že ta paní to z těch chorobopisů už bere jako terminus technicus.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.