Dávat zdarma je nový obchod

Revoluce začala minulou středu krátce po osmé hodině ráno. Radiohead se svojí novou deskou In Rainbows vydali na milost vlastním fanouškům. Od té chvíle si sedmé řadové album může kdokoli legálně stáhnout na internetu a zaplatit za ni podle svého uvážení - a třeba vůbec nic.

stáhněte si: Nová deska Radiohead

Revoluce ale netkví v tom, že se tu hudba nabízí zdarma. Tak se na internetu děje týdny před oficiálním datem vydání už několik let pomocí nelegálních výměnných sítí, které umělce i vydavatele okrádají. Anebo hudbu rozdává sám umělec a pozvánku nakonec zpeněží cenou prodaných koncertních vstupenek, jako se to nedávno podařilo Princovi v Británii.

Radiohead postavili na hlavu dosavadní praxi tím, že se jako jedna z nejslavnějších kapel světa v době, kdy ještě nejsou za zenitem, rozhodli se svými fanoušky podniknout zajímavý sociálně-ekonomický experiment.

Jeho přínosem je, že poodhalí, jak se věci skutečně mají - platíme v ceně hudebních nosičů hlavně zisky firmám a obchodníkům? Nebo si řečmi o přemrštěných cenách nahrávek zastíráme fakt, že jsme prostě odvykli za hudbu utrácet jediný haléř?

Končí, kde začínal
Stačí se během půlminuty zaregistrovat na stránce www.inrainbows.com a sedmou řadovku Radiohead si legálně můžete stáhnout do počítače. Je na vás, jestli vůbec budete platit nebo případně kolik. Ti, kdo by si desku nejspíš stáhli zadarmo a pokoutně, tak mohou učinit legálně.

Ti, kdo za ni zaplatí obnos podle své úvahy, nebudou mít pocit, že je cena přemrštěná. A pro opravdové fanoušky je k objednání komplet v ceně čtyřiceti liber (cca 2000 Kč), kde je kromě boxsetu a desky na vinylu i obsáhlý a výpravný booklet.

Téměř celá suma, kterou kapele při stažení alba In Rainbows poukážete, jde prostřednictvím její společnosti nazvané vtipně Waste Products Ltd. do kapes přímo Thomu Yorkovi a jeho boys. Deska In Rainbows v klasické plastové krabičce s bookletem se podle všeho dostane do obchodů třetího prosince.

Bystře na desku zareagovala většina zahraničních recenzentů - namísto hodnotících hvězdiček či procent píší pod jednotlivé písničky alba cenu, kterou by za ně byli ochotni dát. O pozdvižení kolem je tedy dostatečně postaráno, nejlepší historku k Radiohead však dal k dobru na svém blogu Dave Allen, basista v 80. letech významných Gang Of Four.

Před deseti roky, v době vydání desky OK computer, jíž se Radiohead podívali jako první v rockové hudbě do nového tisíciletí, se Allen setkal se zástupcem jejich vydavatelství. „Chytl jsem ho za ruku s gratulací, že má podle mého názoru co do činění se skutečným uměleckým dílem, albem, které na mnoho let určí budoucnost rockové hudby. Podíval se mi do očí a řekl dost kysele: Děláš si srandu, že jo? Potřebuju další Creep (hitový singl z počátků Radiohead) a oni natočili podělaný pokračování Dark Side of The Moon.“

Definovat novou epochu se těm nejšťastnějším umělcům povede jednou za život a Radiohead k takovým patří. Dnes se už nemusejí dohadovat s nekompetentními obchodníky, kteří by měli raději prodávat zahradnické náčiní, ale nemá smysl čekat, že Radiohead znovu zatřesou zeměkoulí jako před deseti lety. Musí nám stačit, že In Rainbows je znamenitá deska, která posluchače oxfordshireského kvartetu nepřekvapí ani nezklame.

Není náhoda, že In Rainbows vychází na podzim, v mlze a lezavu. Poněkud neurotický projev Thoma Yorkea připomíná obnažený nerv, nezarostlý tukem úspěchu, hroší kůží celebrity, neotrávený cynismem. To se cení. „Buď tady a teď,“ říká rokenrol, který tu Radiohead už v úvodních 15 Steps a Bodysnatchers pálí. „Stejně neunikneš,“ dodává apokalypsa v Yorkeho textech. Poetický slovník ve službách návštěvníka skládky za hradbou blahobytného města, introvert komentující 21. století.

„Jak je možné, že končím, kde jsem začínal?“ ptá se Yorke. Jde o slova adresovaná postavení Radiohead v nahrávacím průmyslu, anebo jde o upozornění, že zvukem jde vlastně o jednoduchou desku? Příjemné je, když Yorke trochu víc hlasem „vyjde ze sebe“, nedrmolí, je sebejistější jako ve skladbě All I Need s bručící basovou linkou a jednoduchým rytmem.

„Jsem další účinkující, čekám v zákulisí/ zvíře chycené v tvém zaparkovaném autě/ dovolená, kterou ses rozhodl ignorovat. Držím se tě, protože nikdo jiný není...“ Překvapení čeká v popovém Domečku z karet: „Nechci být tvůj přítel, jen tvůj milenec.“ Tohle by mohli hrát Oasis či obnovení Verve!

Název jedné z dřívějších písní Down Is The New Way Up (Dolů je nová cesta nahoru) vystihuje paradox, který desku doprovází. Zní podobně orwellovsky jako výroky „levice je nová pravice“ nebo „chudoba je nové bohatství“. Anebo „dát se lidem na milost je způsob, jak si nás budou dál vážit“.