Robert Benton má na kontě například oscarový snímek Kramerová versus Kramer nebo drama Lidská skvrna. Jeho „obchodní značkou“ jsou silné milostné příběhy prostoupené etickými otázkami, které se dotýkají podstaty lidské existence a zejména schopnosti člověka žít v páru.
| Hodnocení LN: * * * |
|
Chuť lásky (The Feast of Love) |
Výsadní postavení mezi nimi má vysokoškolský profesor Harry Stevenson (Morgan Freeman), který prochází filmem jako zkušený znalec, pozorovatel a glosátor života. Dokáže nenásilně poradit i pomoci, přitom on sám paradoxně trpí tím, že v „otázkách vztahů“ výrazně selhal.
Cesty aktérů příběhu se protínají v malé kavárně milého, sympatického Bradleyho (Greg Kinnear), který prochází životem jako naprostý ztroskotanec: první žena mu uteče s kolegyní ze softballu, druhá se raději vrátí k bývalému milenci, na němž je sexuálně závislá. Bradley není schopný zjistit, kde se v jeho životě stala chyba, stále se snaží a hledá ženu, pro niž by jeho vlídnost byla přitažlivá.
Třetí generaci zastupuje v Bentonově snímku mladičký párek, servírka a číšník z Bradleyho kavárny. Dva lidé, kteří navzdory své nezkušenosti pochopí, že jsou stvořeni jeden pro druhého, nesou nejromantičtější, ale i nejtragičtější motivy příběhu.
Chuť lásky nese stopy románového vyprávění, pečlivě se dbá na to, aby se jednotlivé milostné linky náležitě doplňovaly a zapadaly do sebe. Stejně tak se odvažuje příslušná míra humoru, romantiky a tragických tónů. Přitom se tvůrci nesnaží předstírat, že nám předvádějí „jak to v životě chodí“. Sledujeme přiznaně „románové“ postavy, jejichž charakteristiky mají obecnější, takřka archetypální kontury.
Tahle otevřeně předstíraná hra na život by mohla působit sympaticky, především díky kvalitnímu obsazení se daří dobře držet romantickomelancholickou rovinu, kterou prosvětlují jemně humorné či odvážně erotické akcenty. Jenže do řady scén prosakuje literárnost, dialogy i celé scény se pak proměňují ve škrobené úvahy a mudrování o životě a půvab filmu se vytrácí.
Vzdálenost mezi tím, jaký život skutečně je a jak nám ho Bentonův film servíruje, je pak najednou příliš velká. Chuť lásky je tak trochu akademická romance. Nesnaží se „popasovat“ s životem nepoctivě, ale příliš se tu konstruuje a spekuluje. I tak ale mají postavy potenciál zaujmout a některé dokonce dokáží dojmout. To ale možná spíš svědčí o hereckém potenciálu Morgana Freemana nebo Grega Kinneara, než o tvůrčí kondici režiséra Roberta Bentona, který svůj nejlepší film už pravděpodobně natočil.