Francouzský autor známý pod pseudonymem David B. se narodil roku 1959. Dětství strávil spolu se svými sourozenci v Orléansu. Během dospívání odešel do Paříže studovat výtvarné umění a kresbu. Významným mezníkem jeho života byl rok 1990, kdy se podílel na založení L'Association.
Toto komiksové nakladatelství, které se později stalo ve světě komiksu uznávanou značkou, Davidu B. poskytlo zázemí potřebné pro vytvoření Padoucnice. Kniha vznikala v letech 1996 až 2003 a má celkem šest dílů. U nás Padoucnice vychází v malém nakladatelství Mot a do češtiny ji přeložila Markéta Štěpánková. Třetího listopadu se koná křest knihy a vernisáž výstavy Davida B., který se osobně zúčastní ukončení KomiksFESTU v divadle Archa.
Zdolávání hory
Hlavním námětem je boj Davidova bratra, Jeana-Christopha, s epilepsií. Ve francouzském originálu se kniha jmenuje L'Ascension du Haut Mal. Původní název využívá starého pojmenování pro epilepsii a volně ho lze přeložit jako zdolávání hory jménem Padoucnice.
Kromě Jeana-Christopha ji zdolávají i jeho nejbližší. David B. ve čtvrté části přímo píše: „Jsme s Jeanem Christophem nerozlučně spojeni. Jsme nemocní jeho nemocí.“ Rodiče pro léčbu svého syna postupně zkouší rozmanité a s rostoucím zoufalstvím mnohdy až prapodivné postupy. Moderní lékařství a psychiatrii vystřídá východní léčitelství, makrobiotika, ezoterika i homeopatie.
Navštěvují nejrůznější komunity, léčitele a duchovní guru včetně jasnovidky nebo magnetizéra. Od třetího dílu je však zjevné, že nemoc Jeana-Christopha je příliš silná. Postupně vtahuje i Davida B. a sestru Florance, kteří díky ní rychleji dospívají. David B. nemoci uniká kreslením příběhů a uzavíráním se před ostatními. Své skutečné pocity z dětství a dospívání sděluje okolí až o mnoho let později právě v Padoucnici.
Autobiografičnost komiksu a míra, v jaké se francouzský autor otvírá čtenářům, jsou neobyčejné, a vedly dokonce k neshodám mezi ním a jeho rodiči. V jedné scéně z prvního dílu například David B. popisuje okamžik, kdy chtěl vyzkoušet, zda může bratrovi uměle vyvolat záchvat: „Najednou mám z toho, co tady provádím, strach. Uvědomuju si, že mám nad svým bratrem děsivou moc.“ V díle třetím je zcela otevřeně popsáno konečné vítězství epilepsie nad Davidovým bratrem: „Nemoc ho dostihla... Teď začne svou nemoc využívat k tomu, aby nemusel čelit životu.“
Silné je také vylíčení matčiny krize, která se po smrti svého otce obrací ke spiritismu. Kresba Davida B. je poměrně strohá. Černobílé obrazy s tlustou linkou bez stínování připomínají techniku linorytu. Pro zvýraznění některých momentů autor používá nesouměrnou perspektivu. Značně osobité je pak ztvárnění přízraků, duchů, hrozeb a v neposlední řadě i padoucnice.
V dětství ji David B. vnímal jako vnější nestvůru, která dříme v bratrovi a občas vylézá, aby mu přivolala epileptický záchvat. Na obrázcích vidíme ještěra, který se Jeanu-Christophovi lepí na záda, sedí vedle něho u jídla nebo obývá jeho školní skříňku. Ve starším věku si David B. uvědomil, že epilepsie se nadobro stala bratrovou součástí. Ještěra proto ve čtvrtém díle nahrazují rysy šílenství vyryté přímo do bratrovy tváře.
Nové jméno jako symbol
David B. se původně jmenoval PierreFrancois. Na Davida se nechal přejmenovat ke konci roku 1970, kdy si uvědomil, že jeho padoucnice nepřemůže. Nové jméno kromě konečného vítězství symbolizovalo i touhu chránit slabší. David B. nejenže nepodlehl „nemocnému“ ovzduší rodiny, ale svou prací současně poukázal na někdy opomíjené stránky psychických nemocí. Protivníkem Jeana-Christopha není pouze epilepsie, ale až příliš často i necitlivé okolí.
