Moore není první autor, který si všiml, že něco není úplně košer v americkém zdravotnickém systému. Stačí si vzpomenou na Coppolova Vyvolávače deště (1997). Moorovou ambicí je ale pátrat po hlubších příčinách toho, co vidí jako prohnilost.
| Hodnocení LN: * * * |
|
Sicko |
Ukazováček, nebo prsteníček?
Moore systém kritizuje prostřednictvím příběhů několika konkrétních lidí, kteří se stali jeho „oběťmi“. Muž, jenž si musel po nehodě na cirkulárce vybrat, jestli si nechá přišít ukazováček, nebo prsteníček, protože oba dva si nemohl dovolit. Pacienti, kteří, i přestože platí pojištění, uvíznou v mechanismech nastavených tak, aby pojišťovny své závazky nemusely plnit. Záchranáři z 11. září, kteří jsou na jedné straně vzýváni jako národní hrdinové, ale o péči, jaké se údajně dostává vězňům na Guantánamu, si mohou nechat jen zdát...
Americký „hamižný“ systém Moore staví do kontrastu s Kanadou, Francií, Velkou Británií a v gestu čiré provokace i s Kubou. Sicko zapadá do Mooreova tvůrčího „akčního plánu“ odkrývání sociálněpolitických problémů Ameriky, kritiky americké vlády i systému, včetně velkých „bezcitných“ korporací. Mooreův „robinhoodovský“ hlas poprvé zazněl v roce 1989, kdy natočil film Roger & Me. Dokumentarista, kterému jeho kritici přezdívají hloupý tlustý bílý muž, se ve svém debutu strefoval do společnosti General Motors kvůli propouštění v jeho rodném městě Flint. Pověst lidového hrdiny, jenž se nezalekne ani americké vládní administrativy, ani Národní zbrojní asociace, se rozhořela naplno po úspěchu snímku Bowling for Columbine (2002). Moore se zaměřil na celoamerický fenomén posedlosti zbraněmi, vedoucího ke kultuře násilí a alarmujícímu počtu zastřelených. Inspiroval jej masakr na střední škole Columbine z roku 1999, kdy dva studenti postříleli dvanáct lidí. Film, oceněný Oscarem ze dne na den, nejen odstartoval fenomén Michael Moore, ale také proměnil dokument z ušmudlané popelky v sexy blondýnu.
Jeho další film Fahrenheit 9/11, kritizující antiteroristickou kampaň prezidenta George W. Bushe, už patřil mezi nejočekávanější premiéry roku. Moore si za něj odnesl Zlatou palmu z Cannes.
Pokud bychom použili argumentaci a logiku, k níž se Moore velmi často uchyluje, nezbývalo by než konstatovat: není se co divit, že má Moore pro Francii slabost a tamní „socialistický“ zdravotní systém vykresluje v těch nejrůžovějších barvách. Zatímco ten americký pro něj není v podstatě nic jiného než předpeklí. Francouzského nemocného vítá rozradostněný nemocniční personál, který mu chce poskytnout tu nejlepší péči a pohodlí. Ve snové Mooreově Francii lidem dokonce státem dotovaná chůva chodí hlídat děti, aby měli více času na sebe, na práci a na popíjení chardonnay pod Eiffelovkou. V Americe máte štěstí, pokud vás s nezahojenými stehy nevyhodí z taxíku na ulici a neponechají osudu.
Objektivitu od Moorea nikdo ani nečeká
Slogan k filmu Sicko zní: V čem je problém? Mooreův problém je v tom, že zjednodušuje téměř za míru tolerance, a hlavně za míru prospěšnosti věci. Přitom to není spor o objektivitu, protože nikdo nemůže očekávat, že Moore nebude subjektivní. I v tom je totiž jeho autorská síla.
Ani není sporu o fakta, protože lidé z příběhu jsou skutečnými lidmi, kterým se uvedené věci staly. V tom smyslu je všechno stoprocentně pravdivé, což je také Mooreova obrana vůči jeho kritikům.
Pravdivá fakta jsou ovšem jedna věc, druhá je nakládání s nimi, což často zavání demagogií. Francouzský národní zvyk demonstrovat, který je v Evropě terčem vtipů a zdrojem nočních můr řady ekonomů, přemostí elegantně do USA a v okamžiku se z něj stává hlavní argument v polemice o osobní svobodu a munice pro kritiku Ameriky jako policejního státu.
Úsměvné je, když rozvádí teorii, že právě kvůli zdravotnímu systému Bushova vláda nechce, aby Američané měli rádi Francouze. Podobný efekt plní i Kuba, která je vybraná jako jasný přímočarý symbol, čert vem lidská práva a obecnou ekonomickou devastaci. Moore systematicky ignoruje jakoukoli širší politicko-ekonomickou realitu, protože ta by oslabila jeho útok vedený v rovině maximální jednoduchosti, černé a bílé, zločinců a obětí.
Protože jde o tak složitý problém, zpracovaný způsobem, jemuž nelze upřít vtip, chytlavost a přesvědčivost, je mu aplaudováno jako hrdinovi. I proto, že zdravotní systém se týká každého a v rámci České republiky, jež směřuje k reformě zdravotnictví, je to vlastně film prudce aktuální.
K pověsti nebojácného hrdiny mu v případě Sicka pomohl i fakt, že se o jeho výlet na Kubu, kam odvezl za bezplatnou zdravotní péčí skupinku amerických nemocných, začala zajímat americká vláda a hrozilo mu obvinění z porušení obchodního embarga. Moore je stále slyšet dost nahlas, a to i v případě, že vlastně neříká o americkém systému nic, co by se už dávno nevědělo, a ani to neříká jinak.