Číst si ušima, a navíc potmě. Zní to jako nesmysl, ale copak je dnes ještě něco nemožné? A podle toho, jak se na trhu objevují další a další nahrávky mluveného slova či libo-li audioknihy, se zdá, že je tento způsob také čím dál oblíbenější.
Co tento trend stále se rozšiřující nabídky mluveného slova znamená? Jsme čím dál pohodlnější, a tak už si knihu necháme načíst nějakým hercem, nebo dokonce zdramatizovat, a tak slyšíme oblíbených herců hned několik? Někdo poslouchá při mytí nádobí, ve vaně či za volantem, jiní se uvelebí v křesle či v posteli. Že by tedy zas ta naše mnohdy snobsky vzývaná kniha byla ohrožena? Z jedné strany na ni útočí komiksy! A z druhé strany ty audionahrávky!
Číst komiks znamená vnímat obrázky společně s textem. Poslouchat audioknihu znamená vytvářet si představu popisovaného světa ve své mysli. Přesto je audiokniha pasivním vnímáním literatury. Zatímco komiksový příběh, aby plynul, musíme číst, audioknize na naší pozornosti - stejně jako filmu či televizi - nezáleží.
Ukazuje se tak namáhavost, ale naprostá jedinečnost četby klasické knihy - nejsme ovlivněni ani obrázky, ani hlasy herců, text si můžeme, respektive musíme číst i interpretovat sami.
Pán prstenů i Harry Potter
Audioknihy nicméně mají ještě jednu velkou devízu. Pasáže knihy interpretované výrazným hereckým hlasem člověku utkví neodvratně v paměti - za všechny lze jmenovat feldkuráta Katze v podání Vlasty Buriana na Werichových nahrávkách Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války.
A v dnešní době, kdy se na jednu stranu stále spěchá, a na druhou stranu je spousta osamělých lidí, tento způsob vnímání literatury může simulovat i to, že s někým mluvíme, respektive že někdo mluví k nám. Aleš Lederer z nakladatelství Prostor k tomu dodává, že audioknihy jsou „možným zprostředkováním této literatury i těm, kteří ještě neumí číst, tedy dětem“.
Ano, vždyť v nabídce lze nalézt Pána prstenů J. R. R. Tolkiena v interpretaci Michala Dlouhého, Medvídka Pú načteného Markem Ebenem či Harryho Pottera v podání Jiřího Lábuse. Těžko však tvrdit, že nahrávky mluveného slova jsou „vynálezem“ poslední doby. Každý z nás si ještě pamatuje černé desky se Spejblem a Hurvínkem, Vladimírem Menšíkem, Felixem Holzmannem, Hrabětem Monte Christem či právě s Haškovým Švejkem...
Nahrávka, kam se podíváš
Zatímco Audiostory pořizuje nahrávky knih v podání populárních herců, Radioservis čerpá dramatizace Jména růže či románu Já, Claudius z archivu Českého rozhlasu. A Supraphon může sáhnout do archivu vlastního, kde se nachází právě Spejbl a Hurvínek či Felix Holzmann a také veleúspěšné tituly Divadla Járy Cimrmana.
Vedle toho ale toto vydavatelství vytváří rovněž nahrávky nové. Alan Piskač, ředitel Popronu, jehož součástí je značka Audiostory, k fenoménu audioknih v Evropě poznamenává: „V posledních letech -2004 a 2005 - měl trh audioknih přírůstky přes 15 % ročně. Bylo to nejprogresivnější odvětví celého knižního trhu.“
A dodává zajímavou geografickou poznámku: „Jedna studie tvrdí, že čím více na sever, tím je poslech audioknih populárnější, a naopak v jižních zemích nepatří poslech namluvené literatury k tradičním zábavám.“ O tom, že audionahrávky se rozmáhají skutečně i ve střední Evropě - v České republice, svědčí nejnovější případy.
U nedávno publikované knihy Druhá světová válka: Češi a Slováci Františka Emmerta nechyběl kompaktní disk s nahrávkami projevu prezidenta Háchy či rozhlasového vysílání Jiřího Voskovce a Jana Wericha. K druhému vydání povídkové knihy Prázdniny Jana Balabána nyní nakladatelství Host přibalilo CD, na němž pět z povídek čte sám autor. A nakladatelství Academia zas zveřejnilo první díl Dějin české literatury 1945-1989 a přiložen je kompaktní disk, z nějž lze slyšet recitaci Jaroslava Seiferta, Františka Halase či Vítězslava Nezvala...
Nabídka českých audioknih je tedy pestrá. O mnoho pestřejší než všechny české televizní programy dohromady. Než se trápit u Hraběnek, to je daleko lepší pustit si Tracyho tygra od Williama Saroyana ve vynikajícím podání Vlastimila Brodského. Než se trápit u Velmi křehkých vztahů, to je daleko lepší poslouchat fenomenálního Rudolfa Hrušínského v dramatizaci krimipříběhu Friedricha Dürrenmatta Soudce a jeho kat. Devět z deseti uší proto doporučuje... Nejlépe potmě.
