Island se za padesát let změnil jako Evropa za několik století. Zpěvačka Björk vzpomíná, že ještě její dědeček vyrostl v drnové chaloupce bez elektřiny. Spoře obydlená země byla sice až do roku 1944 dánskou kolonií, ale také si jako první demokracie na světě zvolila do prezidentského úřadu ženu.
Zároveň se stala internetovou globální mocností, aniž by přišla o svůj panenský ráz. Díky tomu žijí Islanďané napůl ve světě drsné přírody a starých mýtů, druhou nohou pak mezi nejmodernějšími technologiemi.
V jeskyni i útrobách továrny Sigur Rós patří se zmíněnou Björk k úspěšným vývozním artiklům tohoto podivuhodného světa. Čtyřčlenná kapela z Reykjavíku se po úspěšném světovém turné k desce Takk (2005) vloni rozhodla oprášit svůj plán na domácí šňůru, první od konce 90. let. Dokumentární film Heima zachycuje všech osm koncertů značně nezvyklého letního turné.
Nejenže mají podobu jakýchsi lidových poutí, poněvadž byly zdarma, a tedy přilákaly kromě typického rockového publika třeba i zvědavce s vnoučaty. Pouze dva největší koncerty, v domovském Reykjavíku a v Onadaluru, byly dlouho dopředu ohlášené.
Ve zbylých šesti vidíme Sigur Rós, doprovázené smyčcovým a dechovým kvartetem, odehrát asi nejtišší vystoupení své kariéry na nezvyklých místech. Jedním z nich je protestní kemp, který nedlouho po vystoupení zaplavila voda z přehrady, která má zásobovat elektřinou budoucí hliníkárnu.
Hrát na elektrické nástroje by nám na takovém místě přišlo směšné, tvrdí kapela. Tóny harmonia, smyčců a vysoký hlas zpěváka Jónsiho Birgissona v akustických verzích skladeb Staralfur, Agaetis Byrjun či Von tu doprovází občasný poryv větru v mikrofonech.
Komorní koncert v útrobách opuštěné rybí továrny na břehu fjordu, zohyzděného reznoucím vrakem lodi, zas prokládají černobílé dokumentární záběry z doby, kdy sem rybáři ještě přiváželi z moře kádě plné sleďů. Jindy Sigur Rós hrají v přítmí jeskyně na obří marimbu ze skutečných kamenů
Překvapení snad na každém metru filmu a vynikající zvuk „polních“ nahrávek dávají tušit, jak precizně je tahle road movie z dalekého severu vymyšlená. Zpráva o spokojené kapele z fotogenického Islandu by klidně mohla vyjít jako příloha populárně naučného časopisu National Geographic.
„Island je na téhle planetě unikátní a je zvláštní, že někteří lidé o něm dokáží přemýšlet jako o rychlé továrně na peníze,“ přemýšlí basista Georg Hólm nad záběry obrovské přehradní zdi. Obava o budoucnost dává romantické podívané znepokojivý spodní tón.
