* LN Zažil jste jako dítě nějaké velké vánoční zklamání?
To nemůžu říct, přestože jsem dostával takový ty nudný dárky jako ponožky nebo kapesníky. Ale počkejte, jednou si nás táta, mě a bráchu, asi tak měsíc před Vánocema změřil krejčovským metrem a nakonec jsme našli pod stromečkem pyžama šitá na míru. Ale to nebylo zklamání, to byl spíš úžas. Soudím, že člověk dává dárky podle svýho mindráku. A když vůči dětem po uplynulým roce necítíte žádný velký dluh, proč by neměly dostat ponožky a kapesníky. Pokud je ale člověk zanedbával, pak asi nezbývá než koupit autodráhu nebo playstation či co.
* LN Jaký tedy máte vztah k Vánocům?
Vesměs kladný. Já si je nenechávám zkazit komercí. Člověk prošel různými fázemi a teď už jsem i dědeček, takže je pořád pro koho je dělat... Nejhorší je to období, když je člověku pětadvacet a víc a pořád bydlí u rodičů. A ještě se řekne, ať jde jakožto nejmladší rozdávat dárky, takže musí stát pod stromečkem a volat: Komupak je tohle?! To se pak člověk začne poohlížet po někom, s kým by si nějakýho ještě mladšího, toho, co má rozdávat dárky, co nejdřív pořídil...
* LN A stalo se vám někdy to, co se děje v takových těch humorných příbězích, jak tatínek vyrazí dopoledne o Vánocích jen něco koupit a přijde až za tři dny poněkud uondaný?
To se tedy mně ani v době, kdy jsem bydlel u rodičů, nestalo. Na Silvestra, už za ženata, se mi ale něco takového přihodilo. Šel jsem do vinárny nechat nakrájet uherský salám a přišel jsem tenkrát hodně pozdě s mastným papírem.
* LN Jak vznikl nyní vydaný svazeček Tři vánoční povídky?
Ta první vyšla v roce 1986. Druhou jsem napsal jako péefku. A pak nakonec vznikla ještě jedna, takže to dopadlo takhle...
* LN V souvislosti s třetí z vánočních povídek, pojednávající o střetu japonského turisty s revizorem, se nemůžu nezeptat, jestli používáte MHD?
Výhradně, já nemám auto. To místo na přestupu na Muzeu, o němž píšu, asi každý Pražák zná. Ty obličeje revizorů tam už pozoruju léta, jdou jen po mladých a cizincích. Já tam chodím, nabízím se ke zkontrolování, a nic. Když už je člověk ve věku, že si ho nevšimne ani revizor, tak je to fakt zlý. Povídku má na svědomí jeden velmi sympatický člověk, totiž pan Tomio Okamura. A on jednou v televizi říkal, že si nedovede představit, že by Japonec jel metrem bez lístku. Taky si to nedokážu představit – u sebe ano, ale u Japonce ne.
* LN V každé z povídek také dochází ke střetu dvou odlišných lidí, dvou odlišných světů...
V úvodní Baladě štědrovečerní jsem si vzal klišé o přimrznutí jazyka k železu... Známe to z Obecné školy a tak dále, ale chtěl jsem to posunout tím odlepením se pomocí moči... Základ Vánoční pohádky mi pak vyprávěla má kamarádka Jindřiška. Šla na večeři do restaurace, potkala epileptika, kterej ležel někde na chodníku a jemuž poučeně vrazila mezi zuby svou peněženku, a s tou jí pak epileptik v sanitce odjel. A třetí, jak už jsem řekl, podnítil výrok pana Okamury. Tímto jemu a Jindřišce ještě jednou děkuji.
* LN Jak to vypadá s knihou o rokenrolu, kterou nyní píšete?
To je ta chyba, když člověk o něčem mluví dopředu. Zatím to nemám hotové. Lezou mi z toho povídky, které chci propojit. Také poprvé nepíšu v ich-formě, ale v er-formě a narážím na její úskalí, vlastně se to učím...
* LN Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským se nyní vrátili k vašim textům a převedli je na plátno v nejnovějším filmu U mě dobrý. Kdy půjde do kin?
Měl by být k vidění v květnu. Četl jsem scénář, ale film jsem ještě neviděl. Petr Jarchovský tam propojil čtyři povídky z mé první knihy Jak potopit Austrálii, ale jsou zasazeny do doby raného kapitalismu v Čechách. Měla by to být čistá komedie. Ne nějaká satira. Nemám rád satiru, nadto komunální, protože ti lidé, co si z nich děláme legraci, by měli jít do kriminálu. Jak říkal Woody Allen: „Sžíravá ironie je sžíravá ironie, ale taková baseballová pálka...“ Nám chybí kapička revoluční krve. Když se narodíte na Balkáně a máma vám dá už ve jménu návod na to, jak se máte chovat, třeba jméno Nebojsa Jenakopač, tak je to něco jiného než Pepa Novák. Ne že bych si přál, aby se to tady hemžilo samejma Nebojsama Jenakopačema, ale tady se to holt vždycky jen tak nějak okecá... ale pozor, kam se to proboha zase řítím?! Já chci mít přece vánoční náladu!
* LN To se nám ten vánoční rozhovor trochu zvrhl... Takže jste také rozčarován ze současné politické reprezentace?
Probíhají debaty, jestli je tu alespoň nějaký slušný politik. Apak Petruška Šustrová zmíní Karla Schwarzenberga. A já s ní souhlasím, ale nevím, jestli jeden člověk mezi tolika ostatními stačí. Byrokracie stále narůstá, chlapci ve sněmovně porcují medvěda... Řeknu vám starej dobrej vtip. Aspoň myslím, že je dobrej. Starej je určitě... A protože jsou Vánoce, tak vynecháme všechna sprostá slova. Chlapi chodí na pivo a pořád se baví o politice. Franta jednou povídá: „Hele, volové, já už se na to vy..., jestli se budete pořád bavit vo politice, tak já už sem chodit nebudu. Buď změníte téma, nebo du do p....“ Tak Frantu začnou uklidňovat. Je pět minut ticho. A jeden potom říká: „Ale, ježiš, vo čem se teda máme bavit?“ Franta: „Já nevim, sakra, tak třeba vo ženskejch...“ Zase ticho. A po chvíli se ozve: „To sou takový kurvy...“ No, tak dobře, jedno sprostý slovo snad nikoho nezabije.